Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Headdreamer - Human Frequencies

HeaddreamerHuman Frequencies

Ruadek11.1.2015
Zdroj: CD / Flac - promo od vydavatele
Posloucháno na: FiiO X3 + Koss Porta Pro
VERDIKT: Sólový počin industriálně laděného chlapíka, který na to jde sice dobře, ale chybí tady pestrost a jakýkoli zapamatovatelný motiv.

Headdreamer je sólový projekt Roberta Gajdoše, známé to persony dISHARMONY. I zde zůstáváme v hávu čistě elektronickém, tentokrát ovšem v podstatně odlehčenější a především zasněnější verzi ruchů a syntenzátorových ploch. A co nám Robert ve svém sólovém projektu tentokrát připravil?

 

Jedná se o další osobní album o pocitech čistě niterných, neagresivních a zasněných. Deska ve stylu, v jakém plodí i mnoho velkých jmen své pocity, které by jste často ani nečekali. Namátkou bych si rovnou vyhmátl dvojici z Front Line Assembly, za níž mluví jejich sólovky Conjure One a Delerium - tady vidím jasné souvislosti. A nebudu mlžit mezi řádky - líbí se mi tato ventilace jinak často nekompromisních umělců, kteří na chvíli přestanou bušit až opadává omítka a zasní se. A že to jsou často věci, které by byly stravitelné pro masu posluchačů. Jaký je tedy nový Headdreamer?

 

Svým způsobem stále ten samý, což bych už v úvodu pojal jako 50/50 - tedy že je to zároveň plus i mínus celé nahrávky. Oproti minulým kusům se totiž hudba Headdreamer nikam nevyvinula, nesnaží se mluvit zase trochu jinak a není ničím pestřejší. Jasně, změnil se tu zvuk (především proti desce Antihuman z roku 2010) a beatové podkresy jsou propracovanější a znějí lépe. Robertova paleta výraziva se ale stále omezuje na sice líbivé, ale stále stejně znějící motivy, které navíc málokdy vykouzlí něco, jako je skutečně zajímavá nosná melodická linka, na níž lze stavět a jíž lze pro děj skladby nějak rozvíjet.

 

Headdreamer je na aktuální desce v zajímavé formě, zní lehčeji a příjemněji než na minulých počinech, které jsem měl možnost slyšet. Ale chybí mi tu pestrost skladeb, všechno profrčí a pak to skončí a mě v hlavě nezůstane ani jediný motiv, jediná linka, prostě nic. Řešením může být mnoho způsobů, jak dosáhnout pestré stravy pro strávníky - zapojit zajímavý zpěv (což je ale podstatně vyšší parketa a neříkám, že je to sranda) nebo zapojit zcela novou paletu zvuků / motivů a vymyslet slušné věci, na kterých se dá stavět.

 

Dnes je to lehce pod mezí průměru, i když jsem vlastně relativně spokojen. Seberealizace sólovým projektem tohoto druhu je parádní, jen to chce víc kreativity.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 28.3.15 10:09

Achjo, téhle desky je mi tak hrozně líto. Někdo v ní slyší obrovskou porci novátorství a geniality, někdo to naopak vůbec nemůže pobrat a slyší v tom jen nějaké pokřivené tóny, nic. Tahle deska vyžaduje ne jenom pozorný poslech, ale také pozorný přístup. Chce to tam najít ty rozdíly a kompromisy, které se kapela rozhodla udělat. Prakticky na celé desce se nedá najít např. skoro ani jeden kytarový riff, celé album je zaranžováno a stojí na svébytně zahraných vybrnkávačkách, které zní zároveň disharmonicky a zároveň tak jemně... Je to jemně zahraný hnus, hnusně zahraná něha. Naprosto originální a jedinečné album, které v sobě ukrývá tolik k objevení... Vážně je mi ho, chudáka, líto. Chtěli změnit svět a byli zatraceni...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky