Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hecatoncheir - Nightmare Utopia

HecatoncheirNightmare Utopia

Sorgh12.4.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nightmare Utopia je mistrovsky vystavěná nahrávka, která ukazuje jak naroubovat Cult Of Luna do deathmetalového soukolí.

Slovenské podzemí si pustilo žilou a na povrchu země vykvetl magmatický květ Hecatoncheir. Jde o nový objekt na tamní scéně, který svou oslnivou září překryl vše kolem. Tohle album gumuje dosavadně platné zákony a zvyklosti.

 

Nightmare Utopia je těžká, železitá a na nervový systém působící nahrávka. Ve všech těchto svých vlastnostech vyniká nad mé původní představy a s blížícím se koncem hrací doby dorůstá svého maxima. Stopáž alba plyne ve znamení postupného zrání a na konci můžeme hotový plod utrhnout. Těžko uvěřit, že jde o první desku kapely, ale je potřeba myslet na to, že album nahráli muzikanti se zkušenostmi z jiných kapel. Každopádně jejímu natočení musela předcházet soustředěná, nejen skladatelská práce. Tolik originality se prostě často nevidí. Je to následek dokonale sladěných stylů, inspirací a vlivů, které se nesnaží schovávat a v mnoha případech na sebe upřímně ukazují. Jde o případ, kdy se cizí vlivy přetaví do vlastních tvarů díky jedinečné práci. Takže o nějakém plagiátu v tomto případě nemůže být řeč.

 

První oťukávání mělo všechny své obvyklé mouchy. Konzumoval jsem okatě nabízené propriety, dokázal luštit spíš jen deathmetalové hádanky, ale celkově jsem víceméně klouzal po povrchu. Ostatní mazaně zůstávalo skryto a čekalo na podrobnější průzkum. Až po nějakém čase se osamělé body spojily a album dostalo kýžený smysl, čímž podepsalo svůj ortel, tedy jedinečnost. Usazeno v deathmetalovém hnízdě bude lovit hlavně v těchto vodách, a na své si přijdou zejména posluchači lačnící po složitějších konstruktech, disonantních zvucích a nelogických návaznostech. To vše je pokryto studenou atmosférou, kterou vyzařuje lehce industriální naladění desky, a také silný příklon k post-metalu a sludge. Což může znít podivně, ale v jednom kadlubu se z toho podařilo slít nesmírně vzrušující materiál. Struny mnohdy zní jako rozechvělé kovové konstrukce těsně před zhroucením a zejména ve druhé, čistě instrumentální skladbě mi připadá, že slyším norské tovární ozvěny ala Satyricon z dob, kdy rebelie byla ještě extravagantní. Víc a častěji však do hry vstupuje nervní a silně ovlivňující sludge, který tvoří když ne páteř, tak končetiny hydry Hecatoncheir. Jako na turínském plátně začínají prosakovat obrysy švédů Cult Of Luna, které se nejsilněji ukazují v oblasti vokálů, melodií a také celkovém zvuku.

 

Deathmetalový stroj však zodpovědně dominuje a dohlíží na rozumnou souhru všech zmiňovaných vlivů. Ve vyhřáté a hlučné válcovně je zdaleka nejlíp a každý se v ní během chvilky zorientuje. Během častých intermezz, která proces válcování zpomalují, máme možnost si prohlédnout fungující monstrum hezky do detailu. Dunivé riffy monoliticky tepou prostor, který se nakrátko pokřiví vlivem disharmonického motivu a rovnováhu podrží jen soustavný a nezastavitelný rytmus. V rychlých pasážích je valící se proud hluku narušován cinkotem nebo osamělým zvukem zmučené struny, která zdůrazní nezastavitelnost rozpoutaného živlu. Album v sobě nese i „pěkné“ melodie, ale vždy v ponurém ladění. V nich nejde tolik o zvídavé kouzlení se zvukem, namísto toho si člověk užívá bezvadně šlapající těleso ovládající tuhle vícehlavou příšernost. Ať se bralo z jakéhokoliv zdroje, výsledek je promyšlený a dokonale propojený v jeden systém.

 

Kromě nápaditého songwritingu obdivuji strohé a syrové vyznění celé desky, čemuž napomáhá stylový, bohužel zatím jen digitální zvuk. To mi však nebrání uvažovat o jednom z adeptů na album roku. A to je teprve duben.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky