Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Heiden - Cma

HeidenCma

Victimer24.4.2026
Zdroj: flac / promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Být součástí Bílých Karpat zevnitř a chtít to sdělit upřímně a bez příkras. Cma je blackmetalová, ale hlavně svá, chytrá a kompaktní nahrávka.

Heiden tvarují svou temnotu už deset alb. To desáté, Cma, vychází právě dnes. Pojďme si připomenout, jak to spustili od pagan blackových začátků, přes niternější a zemitější projev a následnou inklinaci k post-metalovému, později temno-rockovému žánru, až po znovu nalezenou touhu po hrubší seberealizaci. Aniž by následovali tehdejší vlny nebo trendy. Tahle kapela byla vždycky svá a svá taky zůstala. Heiden nikdy nikam neuhýbali. Onen zlom a chuť se znovu prezentovat v tvrdším provedení představovalo minulé album Andzjel, na kterém Heiden spojili své rockové dozvuky s blackmetalovou divokostí a fluidem Bílých Karpat. A v těchto končinách, na samém východě republiky nadále zůstávají. Pokud tento polozapomenutý kraj před více jak třemi lety navštívili poprvé a vyzkoušeli si, jak tohle spojení funguje, dnes už ho znají jako své boty. Nemají potřebu malovat linky po zvlněné krajině, ale chtějí jít víc do hloubky. Zastavují se přímo mezi domy horských samot, kde následují příběhy místních lidí. Jejich mysli naplněné obavami, strachem a bolestí. Tedy pocity, které v minulosti k životu v pohraničí neodmyslitelně patřily.


Lidskost se vytrácí, doba je ve všech směrech těžká, což můžeme klidně vztáhnout i k dnešku, ale Heiden zachycují doby minulé a spojené s danou lokalitou. Cma patří právě tam. Jestli ale nejste s oblastí Bílých Karpat nijak výrazně spojeni, v hudbě nového alba folklór tohoto kraje zbytečně nehledejte. Jen tam jen okrajově, kapela se soustředí na navázání nelehké, ponuré, mnohdy až nihilistické atmosféry. Jakkoliv bylo předchozí album znakem opětovného přitvrzení, Cma jej významně prohlubuje. Zcela pragmaticky - Heiden jsou dnes ještě více blackmetaloví, ostřejší, temnější a také zhoubnější, zkaženější. Přitom pořád na svém území a ve svých stopách. To přitvrzení je markantní, stejně tak ale logické. Pokud na tato místa minule kapela směřovala, tak dnes mají ostré rysy a skutečně temný odkaz. Vedle toho ovšem z Heiden pořád proudí dostatek melancholie, náladovosti a progresivních chvilek, což ve spojení s negativními vibracemi vnitřních pochybností a temných myšlenek žene album zajímavým způsobem vpřed. Můžeme o tom přemýšlet, ale hlavní je jedno - hodně se přitvrdilo - i při tom přemýšlení...

 


Heiden se podařilo nahrát silnou a kompaktní kolekci. Chlad a napětí zde hrají hlavní roli a celek působí jako blackmetalový nadstandard. Myšleno kvalitou materiálu i stylovým zaměřením. Cma drží hudebně při sobě, a i když nabírá ze zkušeností z dob minulých, to finální provedení jde ve stopách studené melancholie, které vládne černá barva. Je to black metal s přesahy různými směry, který si drží svou misantropickou auru, i když do ní promlouvá kousek vřelého souznění a chuti se smířit. Vzdorovat nejde napořád, ten vnitřní boj má různá stádia a Heiden se povedlo je nejen shromáždit, ale také předat formou celistvé nahrávky. Tentokrát jsou ty Bílé Karpaty víc studené zevnitř, ačkoliv je venku zrovna Bílá Tma, nebo když se počasí zkazí do té míry, že vše nahrává velké Vodě. Jde z toho cítit ta skutečnost, jak tyhle situace vnímat. A prostředí, kde je lze očekávat. Ta lidská i ta přírodní. Tohle je jisté - to spojení je o mnoho pevnější, než bylo na Andzjel.


Heiden probudili to zlé uvnitř, ale dali mu současný rozměr. Způsob, jakým se kapela uměla rozevřít a nasát vlivy z jiných hudebních koutů, se promítá i do nového alba. To je na první dobrou blackmetalové, ale zároveň je zřejmé, že i když jdou pudy a misantropie ven, děje se tak korigovaně. Tohle propojení není násilné nebo křečovité, ale přirozené. Ano, ven jde smutek a nenávist, ale nic nekončí, pořád je tu naděje a hrdost, která se jen tak sama neprodá. Má svoje pravidla.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/heiden%202026.jpg


Před vydáním desky byly ven poslány dva první singly/videoklipy Temnoplodec a Vodě a myslím, že je dostatečně zřejmé a reprezentativní, kudy se aktuálně Heiden ubírají. Rozsudek je nejblíž folklóru Bílých Karpat, na povrchu je dostatek křehkosti a zranitelnosti ve spojení s krajinou. Jinak je Cma propojením nihilismu a melancholie v prog blackovém balení, kdy je opravdu silné si uvědomit, jak reaguje mysl člověka na nastalé situace. Riffy jsou těžké a temné, zamotávají se do vrstev a struktur, aby je na chvíli vyhnala ven chuť se uklidnit. Ten klid je ovšem přechodný. Napětí a nemožnost se hnout směrem ke světlým zítřkům jsou zásadní. Je to Bílý had, je to Stěna, kde není vidět na její vrchol a je to i Snažím se najít srdce, u kterých Heiden naplno ukážou, jak umí svůj horský chlad gradovat a kdy se každá jednotlivá skladba dostane do velice zajímavých obrátek. Vyzobávat ale není na místě. Chce to plnohodnotný ponor skrze celou Cmu. Tady zopakuji jedno podstatné, tohle je kompaktní nahrávka, nechme ji tedy takovou.


Je moc zajímavé, když kapela jako Heiden po letech znovu kropí naše uši black metalem. Ano, je to jiné, než to bývalo kdysi, Cma není nějaký restart po letech. Cma je progres, uvědomění si vlastních sil, schopností a touhy se takto profilovat. Od kapely, která to má pevně v rukou a jejíž pramen nikdy nevyschnul. Navíc, když ten letošní teče jako blázen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Olin / 29.4.26 20:44odpovědět

Ahoj,nevím Martine co znamená EPR release,nebo co si představit pod EPR titulem,ale konkrétní hudba mne buď osloví,nebo ne.A v případě Heiden,tak tam jsem zcela polapen.To mne prostě bere. Navětívil jsem kdysi živé vystoupení víceméně omylem,ale od té doby jsem jimi poznamenán. Za mne super...

Bhut / 30.4.26 6:35odpovědět

jen na vysvětlenou: EPR release znamená vydání pod labelem Epidemie Records, kde jsou katalogová čísla titulována jako EPR. Konkrétně Cma má číslo EPR103 a právě Martin je ústřední postavou Epidemie Records.

Martin Čech / 27.4.26 15:15odpovědět

No tak je to EPR release, navíc podle mne jeden z nejlepších a EPR tituly na posluchače přeci jen kladou jisté požadavky. Nejsou to snadné věci.

Jirka D. / 24.4.26 12:39odpovědět

Neříkám nelíbí, neříkám špatné, ale nějak se do něj nedokážu probojovat. Zkouším to poctivě, minulé album mě bavilo dost, ale s tímhle si zatím tak nějak nevím rady. Přiznávám mu velkou dávku osobitosti, velmi silnou auru a jak píše Ruadek, je to kapela, která si právem zaslouží pozornost, ale tyjo, nějak mi to s novou deskou nejde snadno.

Ruadek / 24.4.26 9:35odpovědět

Mám objednané CD, dnes jsem desku slyšel na BC profilu a prostě paráda. Díky za recenzi a tím i propagaci téhle kapely, která si veškerou pozornost právem zaslouží. Jsou to poctiví dříči a mají můj obdiv.

Garath / 24.4.26 8:32odpovědět

Zdravím Victimera, krásná recenze, za mě je to návrat v tom smyslu, že se Heiden přestali posouvat hledáním nových a nových žánrů, ale vrátili se k metalu a začli posouvat ten. Fantastická deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky