Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ve sférách nehmotných, kde vibruje jsoucno na hraně nicoty, bádá snící vidoucí. Své poznatky následně vstřebává a přeměňuje v jazyk harmonický… Dát slova nevyslovitelnému není úkol z nejlehčích. Ale pokusím se naladit své vědomí do jedné vlny s obsahem Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) a darovat svým myšlenkám křídla…

Jestliže jsem tleskal minulému arcidílu Omniabsence Filled by His Greatness a nazval jej milníkem, příliš jsem nevěřil, že by jej šlo překonat nebo se mu alespoň vyrovnat. Infernu se podařilo na předchůdce nejen navázat, ale nebojím se říct, že jej i překonali. Je samozřejmé, že hovořit v podobných superlativech po krátkém čase, zavání malostí a přílišným nadšenectvím. Malý jsem a nadšený pro věc bezesporu taktéž. Nu což a k věci!

První poslech novinky příliš neprozradil, druhý přinesl ještě větší zmatek a u dalšího jsem si všiml, že je deska pokaždé jiná, v jiném světle se kroutící… Proměnlivost jakoby měla vetknutou v záhlaví. Stylově se pánové od minule příliš nevzdálili a zároveň utekli na míle daleko. Byl jsem zvědavý na změnu na bicím postu, ale kdybych nevěděl, že na židli nesedí Sarapis, nepoznal bych asi nic. Hra nového (z koncertů už dosti známého) tlučmistra Marcela (mj. Besatt) se od Sarapise moc neliší. Tedy liší, ale spíše v detailech. Sype to stejně rychle a přidává na šamanských vyklepávačkách, kde Sarapis exceloval s činely.

Na první dojem je nové dílo Inferno zběsilé, bez náznaku zvolnění, atmosféra, jak se sluší na označení, létá neznámo kde. Obavy ze ztráty toho nejcennějšího nutilo nebohého posluchače k dalšímu a dalšímu poslechu a ejhle… Atmosféry je všude přehršel. I té rychlosti najednou ubude, byť je dominantní hybnou silou nahrávky. Ska-Gul evidentně něco při skládání provádí se svým vědomím, protože jeho kytarové vrstvení je nelidské. Často mě napadá, zda nehrají synťáky nebo samply či „jen“ kytarové krabičky a strunové kouzlení. Od minule mu přibyla posila (z koncertů dávno známá) v Morionovi a na base v Crudelisovi, které není nutno představovat. Kdo je nezná, není hodný poslechu Inferna (hehe). Určitě bude dobré zmínit zajímavého hosta, kterým není nikdo menší než samotný Acherontas. Jeho hlas poznáte. Není sólo, není sbor. Je nástrojem i vyslovením. Nad vším vládne Adramelech, kteréhož démonický chřtán provádí tuláky širým univerzem. Není mu rozumět stejně jako minule, ale to on ani nechce. Možná je to škoda, jeho texty jsou úžasné v hlubokém slova smyslu. Kdo se chce s nimi seznámit a pochopit sílu Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) v celé své kráse, nechť počká na oficiální vydání, kde se texty nachází. Spolu s krásným cover artem bude nosič vpravdě laskominou.

„… jedinost vězněná v nekonečnu ztratila smysl

vede dál jen pud hledat v sobě vlastní ego

nehmotná stvoření jsou odsouzená k peklu

v trojrozměrném prostoru platonských těles …“

Rád bych se u textů na chvíli zastavil, neboť je mám k dispozici. V první řadě leccos vysvětlují ve spojení s hudbou. Ta je často v chaotickém zkreslení na míle vzdálena běžnému posluchači a text v hrdle může být uzemněním v bouři. Na druhou stranu při nepochopení se mohou stát docela snadno matoucím elementem. Běžných témat se nedočkáte. Což není novinkou tomu, kdo o Inferno někdy třeba jen zavadil. Lyriku, která je zároveň cestou, je možné obsáhnout stěží nebo lehce. Jak se to vezme a záleží na vás, co jste a kde jste. Pro nezasvěceného jsou zde poeticky vzrušující poemy, které dokážou mysl odnést do světa astrálního, aniž by se snažil. Otevřený jedinec pak vidí vodítka a může se vydat na dobrodružnou výpravu bez slepeckých brýlí. Vrátí se lehce pozměněn nebo se ztratí v světle náznaků. Ale to jsem se už ztratil já.

Zpět k muzice samotné! Není potřeba přílišné snahy k poznání, že Inferno natočili neobvykle silné album, dalece přesahující naše hranice. Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) je blackmetalovou nahrávkou a zároveň jí vlastně vůbec není. Absorbovala do sebe vlivy word music, ambientu, darkwave a celé to vyplivla v podobě, jakou máme před sebou. Výsledek je zuřivý i konejšivý, nicotný i obrovský. Jsem zvědavý, kolik černých smeček letos Inferno trumfne.