Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Heiden tvarují svou temnotu už deset alb. To desáté, Cma, vychází právě dnes. Pojďme si připomenout, jak to spustili od pagan blackových začátků, přes niternější a zemitější projev a následnou inklinaci k post-metalovému, později temno-rockovému žánru, až po znovu nalezenou touhu po hrubší seberealizaci. Aniž by následovali tehdejší vlny nebo trendy. Tahle kapela byla vždycky svá a svá taky zůstala. Heiden nikdy nikam neuhýbali. Onen zlom a chuť se znovu prezentovat v tvrdším provedení představovalo minulé album Andzjel, na kterém Heiden spojili své rockové dozvuky s blackmetalovou divokostí a fluidem Bílých Karpat. A v těchto končinách, na samém východě republiky nadále zůstávají. Pokud tento polozapomenutý kraj před více jak třemi lety navštívili poprvé a vyzkoušeli si, jak tohle spojení funguje, dnes už ho znají jako své boty. Nemají potřebu malovat linky po zvlněné krajině, ale chtějí jít víc do hloubky. Zastavují se přímo mezi domy horských samot, kde následují příběhy místních lidí. Jejich mysli naplněné obavami, strachem a bolestí. Tedy pocity, které v minulosti k životu v pohraničí neodmyslitelně patřily.

Lidskost se vytrácí, doba je ve všech směrech těžká, což můžeme klidně vztáhnout i k dnešku, ale Heiden zachycují doby minulé a spojené s danou lokalitou. Cma patří právě tam. Jestli ale nejste s oblastí Bílých Karpat nijak výrazně spojeni, v hudbě nového alba folklór tohoto kraje zbytečně nehledejte. Jen tam jen okrajově, kapela se soustředí na navázání nelehké, ponuré, mnohdy až nihilistické atmosféry. Jakkoliv bylo předchozí album znakem opětovného přitvrzení, Cma jej významně prohlubuje. Zcela pragmaticky - Heiden jsou dnes ještě více blackmetaloví, ostřejší, temnější a také zhoubnější, zkaženější. Přitom pořád na svém území a ve svých stopách. To přitvrzení je markantní, stejně tak ale logické. Pokud na tato místa minule kapela směřovala, tak dnes mají ostré rysy a skutečně temný odkaz. Vedle toho ovšem z Heiden pořád proudí dostatek melancholie, náladovosti a progresivních chvilek, což ve spojení s negativními vibracemi vnitřních pochybností a temných myšlenek žene album zajímavým způsobem vpřed. Můžeme o tom přemýšlet, ale hlavní je jedno - hodně se přitvrdilo - i při tom přemýšlení...

Heiden se podařilo nahrát silnou a kompaktní kolekci. Chlad a napětí zde hrají hlavní roli a celek působí jako blackmetalový nadstandard. Myšleno kvalitou materiálu i stylovým zaměřením. Cma drží hudebně při sobě, a i když nabírá ze zkušeností z dob minulých, to finální provedení jde ve stopách studené melancholie, které vládne černá barva. Je to black metal s přesahy různými směry, který si drží svou misantropickou auru, i když do ní promlouvá kousek vřelého souznění a chuti se smířit. Vzdorovat nejde napořád, ten vnitřní boj má různá stádia a Heiden se povedlo je nejen shromáždit, ale také předat formou celistvé nahrávky. Tentokrát jsou ty Bílé Karpaty víc studené zevnitř, ačkoliv je venku zrovna Bílá Tma, nebo když se počasí zkazí do té míry, že vše nahrává velké Vodě. Jde z toho cítit ta skutečnost, jak tyhle situace vnímat. A prostředí, kde je lze očekávat. Ta lidská i ta přírodní. Tohle je jisté - to spojení je o mnoho pevnější, než bylo na Andzjel.

Heiden probudili to zlé uvnitř, ale dali mu současný rozměr. Způsob, jakým se kapela uměla rozevřít a nasát vlivy z jiných hudebních koutů, se promítá i do nového alba. To je na první dobrou blackmetalové, ale zároveň je zřejmé, že i když jdou pudy a misantropie ven, děje se tak korigovaně. Tohle propojení není násilné nebo křečovité, ale přirozené. Ano, ven jde smutek a nenávist, ale nic nekončí, pořád je tu naděje a hrdost, která se jen tak sama neprodá. Má svoje pravidla.

Před vydáním desky byly ven poslány dva první singly/videoklipy Temnoplodec a Vodě a myslím, že je dostatečně zřejmé a reprezentativní, kudy se aktuálně Heiden ubírají. Rozsudek je nejblíž folklóru Bílých Karpat, na povrchu je dostatek křehkosti a zranitelnosti ve spojení s krajinou. Jinak je Cma propojením nihilismu a melancholie v prog blackovém balení, kdy je opravdu silné si uvědomit, jak reaguje mysl člověka na nastalé situace. Riffy jsou těžké a temné, zamotávají se do vrstev a struktur, aby je na chvíli vyhnala ven chuť se uklidnit. Ten klid je ovšem přechodný. Napětí a nemožnost se hnout směrem ke světlým zítřkům jsou zásadní. Je to Bílý had, je to Stěna, kde není vidět na její vrchol a je to i Snažím se najít srdce, u kterých Heiden naplno ukážou, jak umí svůj horský chlad gradovat a kdy se každá jednotlivá skladba dostane do velice zajímavých obrátek. Vyzobávat ale není na místě. Chce to plnohodnotný ponor skrze celou Cmu. Tady zopakuji jedno podstatné, tohle je kompaktní nahrávka, nechme ji tedy takovou.

Je moc zajímavé, když kapela jako Heiden po letech znovu kropí naše uši black metalem. Ano, je to jiné, než to bývalo kdysi, Cma není nějaký restart po letech. Cma je progres, uvědomění si vlastních sil, schopností a touhy se takto profilovat. Od kapely, která to má pevně v rukou a jejíž pramen nikdy nevyschnul. Navíc, když ten letošní teče jako blázen.