Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Andy Sneap se evidentně potřeboval oprostit od studiové práce a našel zalíbení být aktivní v druhé polovině nahrávacího studia. Entuziasmus a nadšení, s jakým celý soubor Hell resuscituje heavy metalovou hydru na svém druhém počinu, je pozornosti hodný. Energie a majestát z alba přímo kypí a byla by škoda je nepodpořit hrstkou řádků a vřelých slov.

Intro nahrávky určuje a zcela přesně vykresluje její povahu a naturel. Je honosně aristokratická a jistá sama sebou. Klasická a přesto grandiózní. Jazyk má řezavě jízlivý a dech o teplotě plynů řinoucích se z aktivního sopouchu. Plný proud této sloučeniny prýští z mnoha středobodů alba. Na „Curse and Chapter“ je přetěžké něco vyzvednout, a stejně tak není možné cokoliv zatratit. Komplexní nahrávka jak se patří, se silnými skladbami které dokáží zaujmout. Album se honosí zcela typickým heavy metalovým odérem, jehož jednotlivé ingredience jsou jasně čitelné, ale uchopené a přepracované do svěžího a energií nabitého produktu. Je to už pěkná řádka let, co jsem u tohoto stylu zažíval podobné chvíle. Právě Hell mě obměkčili a já nemám sílu na obranu a plně se oddávám jejich zrestaurované replice. Při uzavřeně cyklickém vstřebávání alba začínám mít vidiny, které na hvězdné obloze zprostředkovávají srážku souhvězdí nedostižného Painkillera s neobletitelnou hutnou mlhovinou Kinga Diamonda.

Hell však nekopírují a nerecitují bez bázně a hany, ale dokáží i komponovat a být dostatečně sví. Jejich identifikace je zřejmá po několika taktech, což v dnešní tsunami kapel šířených digitálně znamená devizu s vysokým směnným kurzem. Hell navíc dominují i na poli různorodosti. Avšak ta se se závěrem alba pod tíhou byrokratické rozbujelosti trochu drolí a nahrávka se začíná zrcadlit v podobných obrazech. Než k tomu dojde, Hell prostřídají a vyždímají sto a jednu poučku heavy slovníku. Dupnou na plyn a rozjedou jízdu bez oklik, zlověstně zahrozí, epicky se zamyslí anebo ulítnou na jízlivosti a šílenství. Nechybí kvalitní melodie a sbory, stejně tak rozsáhlejší kompozice plné zvratů a s dostatkem času rozvíjet nálady a vystavovat honosné konstrukce.

Kromě týmové práce instrumentalistů, slušného heavy zvuku a výtečných kytar, musím však mezi sklíčka pod mikroskop strkat neustále páně vokalistu Bowera. Škála jeho výrazu se rozprostírá přes mnoho škol a přístupů. Mohl bych vyjmenovávat všechny odstíny, ale pravděpodobně bych jich ještě více opomenul. Shrnul bych to pod pojem komplexní vokalista.  Exkluzivní heavy metalová jízda korunovaná královským šaškem Davidem Bowerem, který umí zhrubnout, vysokofrekvenčně pálit, ale především je vždy naprosto přesvědčivý a dokáže svůj projev držet pohromadě. Obzvláště si ujíždím na jeho jízlivých šavlích a halfordovsko-kingovských variacích. Snažení Hell by vyšlo z poloviny, ale v Bowerovi se ukrývá neskutečný potenciál a dostatečná bravura.  Zapomeňte na krále porostlé mechem, dvorní šašek a pletichář v jedné osobě se obratně chopil trůnů, z nichž skopnul paňáce neschopné nést břímě heavy metalu uctivě dál.