Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pink Floyd mám rád prakticky od malička a vždycky jsem si myslel, že jsem skutečně velký fanoušek. Nejsem. Aktuální krabici The Early Years 1965 - 1972 jsem si nekoupil. Ta krabice obsahuje jedenáct cédéček, devět dévédéček a osm Blu-Ray disků (v mono, stereo a kvadrofonním mixu zvuku) a pět sedmipalcových singlů. K tomu nějaký ten bordel ve stylu fotek a další veteše, vše pěkně v bedně za rozumných bratru dvanáct tisícovek v nejlevnějším krámě u nás.

Pro sociálně slabší fanoušky a taky pro ty, kteří ví, že fanatismus škodí v jakékoliv, byť na první pohled nevinné či dokonce společensky prospěšné podobě, je tu verze nazvaná The Early Years 1967 - 1972 Cre/ation. Tím nejen že přijdete o první dva roky, ale taky o tu velkou bednu a většinu jejího obsahu. Tohle vydání je prostý 6-panelový digipak, dva CD disky, booklet o mnoha stranách s příběhem Pink Floyd z těch let, pár fotek a šmitec. Prostě nuda.

První disk by fanouška PF neměl překvapit víc než jen málo. Barrettovská léta prezentovaná již klasickými singly z roku 1967 Arnold Layne, See Emily Play a Mathilda Mother byla dostatečně často vydávaná na všech možných kompilacích a výběrech, z nichž určitě zmíním a současně doporučím desku Relics z roku 1971. Tu si sežeňte. Aktuálně tedy v novém zvuku, který tuhle klasiku přibližuje současným pohledům (naštěstí bez větších dynamických úprav), ale bohužel zase okrádá o nádech starých časů - třeba občas hodně tvrdé pravo-levé rozdělení mixu, které má své nepopiratelné kouzlo. Rok 1967 zastupuje ještě BBC Sessions záznam skladby Flaming a live záznam vynikající věci Interstellar Overdrive, obě poprvé vydané (stejně jako Matilda) na debutní desce The Pipper at the Gates of Dawn v srpnu téhož roku.

Rok následující patřil druhému albu A Saucerful of Secret (zastoupenému zvukově současným songem Jugband Blues), ale hlavně singlu Point Me at the Sky, na jehož B-straně se poprvé objevila pro mě (a nejen pro mě) zásadní a vynikající skladba Careful With That Axe, Eugene. Pink Floyd klasika všech klasik! Zde jednak v singlové verzi, ale taky v live verzi z BBC session 1969. Právě v tomto roce pak vychází další dvě desky Pink Floyd - hipísácké album More (zde zastoupeno Watersovskými písničkami Cymbaline v BBC Sessions verzi a Green Is the Colour) a poměrně obtížné album Ummagumma, z něhož je zastoupena jeho vlastní rádiová upoutávka a pak skladba Granchester Meadows opět v BBC Sessions záznamu.

Z těch překvapení a více méně novinek (pokud vám snad nebude stačit to, že většina skladeb je buďto ve zvukově modernizované verzi, anebo lépe ve zmíněném záznamu BBC Sessions), lze určitě jmenovat skladbu In the Beechwoods, cosi jako ztracený Barrettův song z roku 1966 (což trochu popírá název dvojalba). Nejde sice o jeho první vydání, ale pokud jste fakt nepátrali, tentokrát na něj narazíte asi prvně. Trochu známější je pak skladba Embryo, která prapůvodně vyšla v roce 1970 na sampleru Harvest Records nazvaném Picnic - A Breath of Fresh Air, ale postupně se dostala i na další kompilační desky (třeba známá Works z r. 1983).

Druhý disk, to jsou roky 1970 až 1972. A tedy logicky deska Atom Heart Mother zastoupená titulním songem zaznamenaným živě ve stejném roce v Montreux. Dále deska Meddle (1971), z jejíhož opusu Echoes je zde obsažen fragment Nothing, part 14, dokumentující to, jak tahle zásadní velko-skladba Pink Floyd vznikala. A samozřejmě příjemně písničková deska Obscured by Clouds (1972), jejíž první tři songy B-strany vinylového vydání tvoří poslední tři songy této kompilace, nyní tedy ve zvuku made in 2016. No a nelze vynechat soundtrack Zabriskie Point, na kterém se v roce 1970 Pink Floyd podíleli třemi songy. Nyní v podobě možná trochu podivných fragmentů z filmu, ale pro účely kompilace a skalních fanoušků proč ne.

Celkové dojmy? Chtělo by to fanatismus, chtělo by to pořídit si celou tu krabici, vzít si dva týdny dovolené, rodině zaplatit pobyt u moře a zahrabat se do ní. Pink Floyd psali dějiny světové hudby a přehrabovat se v jejich minulosti, porovnávat tehdejší studiové nahrávky s dobovými živými verzemi, ale i s těmi aktuálně upravenými, je zážitek. Tohle 2CD představuje pouze malinkatou část toho všeho, kterou někdo nějak vybral, sestavil a nemá smysl lamentovat nad tím, jakým klíčem se řídil. Osobně bych v pohodě oželel Barrettovské písničkové singly ’67 a klidně přidal věci jako Astronomy Domine a hlavně Watersovu věc Set the Controls for the Heart of the Sun, podle mě zásadní. Ale kdo má doma desku Ummagumma, má z tohoto pohledu všechno, co potřebuje ke kvalitnímu životu.

Ostatně něco podobného by šlo napsat o téměř celém dvojalbu, jehož velkou většinu jste v různých editacích skladeb měli možnost slyšet už dříve. Tahle deska je prostě určena pro pátrače a fanoušky. A taky pro ty, kteří snad ještě nemají a potřebují doplnit znalost o prvních letech této kapely, i když cosi jako celkový přehled z ní určitě dostat nelze. Spíš půjde o takovou pozvánku k dalším cestám, což vlastně může být to nejlepší doporučení.