Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vyškovští Hellyum jsou zcela novým projektem, své síly v něm nicméně spojila tři zvučná jména naší metalové scény. Instrumentální party si vzalo na starost někdejší kytarové "dvojspřeží" dnes již zaniklých kultovních techno death metalistů Melancholy Pessimism, tedy Otyn a Menša, přičemž první jmenovaný je rovněž dobře znám ze svého působení v grindové úderce Pigsty a druhý zas díky účinkování na druhém a třetím řadovém počinu Hypnos. Trojici trochu překvapivě doplňuje DeSed, který se vydal proti proudu času a po mnoha letech se vrátil k extrémním vokálním rejstříkům i fiktivnímu jazyku, nápadně podobnému "gamballštině", v níž byla nazpívána přelomová alba "Gamballe", "Robotory" a částečně "Merizo Nanen" jeho domovské kapely Dark Gamballe.

Informace, že hudebně na novince "Fantaziare" pánové vycházejí z death metalu, není vzhledem ke složení projektu asi nijak překvapivá. Tradicionalistickému vyznění či old schoolovým postupům se nicméně na míle vyhýbají a po vzoru svých předchůdců Melancholy Pessimism s tímto žánrem experimentují, zlehka ho koření progresivními vlivy a k tomu přidávají notnou dávku instrumentálního umu. Otyn žene nahrávku pekelně kupředu svou technicky vytříbenou bicí palbou, Menša se neméně zručně zhostil všech kytarových a baskytarových partů a DeSedův projev se rozhodně neomezuje zdaleka jen na growling, ale zakouší i celou řadu poměrně netradičních poloh. Sem tam probleskne i ryze "gamballovský" melodický nápěv.

Zatímco k hudební a pěvecké stránce žádné výraznější výhrady nemám, problematická mi přijde především lyrika. Pamatuji si, že už "gamballština" mi před lety bránila naplno si vychutnat dodnes možná nejzdařilejší trojlístek počinů od Dark Gamballe, o němž se zmiňuji výše. Jistě, stvoření zcela nového jazyka může být bráno jako poměrně zajímavý a neotřelý umělecký záměr, ale kdesi v koutku duše posluchače navrtává myšlenka, zda nejde spíš o vyústění lenosti či neschopnosti napsat kvalitní text v angličtině či češtině (nebo jakékoliv jiné skutečné řeči). Fiktivní jazyk na "Fantaziare" sice není přímo "gamballština", ale tentokráte podle všeho cosi jako "hellyumština"(jelikož už se netýká národu Gamballe, ale pro změnu národu Hellyum), podstata je ovšem stejná. Buď přistoupíte na hru kapely a budete texty brát jako tajemná nerozluštitelná poselství, která dávají prostor pro fantazii každého, kdo se s nimi seznámí, nebo je budete prostě považovat za trochu otravný nesmysl, který jinak vyzrálou tvorbu spolku spíše sráží.

Debut projektu Hellyum každopádně přináší nápaditý, muzikantsky vytříbený a poměrně neotřelý materiál, který v rámci uplynulého roku patří rozhodně k tomu nejlepšímu na naší metalové scéně. Pochválit je nutno i zdařile graficky ztvárněný artwork, který hned upoutá pozornost. Lyrická abstraktnost ale v mém případě jinak velmi příznivé dojmy poněkud kalí. Kdo s ní nebude mít výraznější problém, může si klidně přihodit minimálně deset procent navrch…