Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexekration Rites - Misanthropic Path of Carnal Deliverance

Hexekration RitesMisanthropic Path of Carnal Deliverance

Garmfrost28.5.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hexekration Rites si pohrávají s disharmonickými vazbami, které umně vkomponovávají do hlomozícího pekla, černočerného death metalu.

Pařížská horda Hexekration Rites za svoji nedlouhou cestu urazila notný kus. Od dvojčlenného projektu k regulérní kapele. Od hrubozrnného hrubiánství k promyšlené pochmurné temnotě. Pánové holdují temnému mixu blacku s deathem. Jejich sound je vyváženou porcí špíny s precizním citem pro detail. Loňské EP Gathering The Disciples už napovídalo, že je s Hexekration Rites nutné počítat. Posila za bicí soupravou, Aryth, dokazuje, jaký je rozdíl mezi (dobře) naprogramovanou rytmikou a živelností lidského surovce.

 

hexekration rites

 

Full-lenght debut Misanthropic Path of Carnal Deliverance se honosí jednak výtečným obalem, který svou úsporností pasuje k náladě nahrávky a budí ve všímavci představivost. Kdo chce vidět symboly, najde je. Komu stačí jasně řečené, dostane vše jak na talíři. Kdo slyšel předchozí tvorbu, bude nadšený, jak dobře se pracuje se zvukem, který je jiný, než obě EPs, avšak zachovává si jasné kontury, díky kterým je vyjadřovací jazyk Hexekration Rites rozpoznatelný. Francouzskou trojici hrdlořezů lze v klidu prožít a přitom hrozit v nadšeném rauši. Kapela se dá přirovnat ke slavnějším krajanům v čele s Aosoth, byť je jasný cíl znít aspoň trochu po svém a klasičtěji.

 

Na albu mě baví vytažená basa, která má potenciál stát se nejen tvrdým spodkem pro kytarové rachocení, ale krade si poslech pro sebe. Zběsilé sólové vyhrávky basu rády krotí pro své potřeby, ale ta se nedá… Hudba je těžkotonážní a hrubá. Bicí spolu s basou tvoří rytmický tandem. Potěší pestrost hry obou – zpívajícího basáka a tvůrčího bosse zároveň – H.R. Arkyona a výtečného rytmistra Arytha. Arkyonův parťák, spoluzakladatel, kytarista C.S. nejen běhá po hmatníku a ničí struny, jeho devízou jsou právě ony zběsilé sólové vyhrávky. Hexekration Rites si pohrávají s disharmonickými vazbami, které umně vkomponovávají do hlomozícího pekla, černočerného death metalu.

 

Nové skladby jsou pestré, pohybují se převážně ve středním tempu, jsou řádně groove a ve své podstatě tvrdé až brutální. Mnohdy mi na mysl přijde vzpomínka na dávné Bolt Thrower a jejich masívní tlak na posluchače. Z pomalé smrti jsme náhle vystřeleni raketou. Album o devíti chodech graduje. Expanduje do rozbité mysli. Každý úder do bubnu, každé trhání strunou, každé zachrchlání či growlování má předem promyšlenou funkci. Její potřebou je ovládnout nebohou mysl, která se připravila na tvrdý, ale pomalejší metal a záhy je konfrontována nekompromisním výplachem.

 

Hexekration Rites vstupují na scénu zcela suverénním stylem. Je znát, že Misanthropic Path of Carnal Deliverance je sice prvním dlouhohrajícím počinem s nejednou takzvanou mouchou, ale zkušenostmi nasbíranými dvěma kratšími nahrávkami a učinkováním v dalších kapelách síla Hexekration Rites roste. Je-li tohle začátek, jsem zvědavý na pokračování. V kapele se snoubí cit pro skladbu, pro extrémní umění i stylové nadšení.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky