Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexis - XII (EP)

HexisXII (EP)

Symptom30.4.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Přítomnost zla je na zatím poslední nahrávce dánských černokněžníků přímo hmatatelná a jakkoli vzrušivě to zní, funguje to na mě tak na půl.

Hutná stěna hluku na pomezí různých postmoderních žánrů tvoří směs, ze které asi nejvíce vyčnívá vliv blackmetalu. Brutalita ve své čisté podobě zapsaná do not a zkoncentrovaná do čtvrthodinové plochy hrozí posednout posluchače jeho skrytými běsy. Schopností uhranout atmosférou vládnou Hexis odjakživa a prozatím se na tom nic nemění. Pokud jde o hudbu samotnou, tento blackmetal na steroidech má co nabídnout, avšak v konečném důsledku je výsledek plochý a neskýtá mnoho zajímavé práce s nástroji. Je to děsivá zvuková kulisa, kterou si s chutí okořeníte den, jen to potěšení z opakovaného poslechu nevydrží na dlouho.

 

Obálku už podruhé v historii kapely zdobí slavné „letecké eso“ a s ohledem na hudební náplň desky by to jinak snad ani nešlo. Obsah je tentokrát doručen formou minialba a délka stopáže je právě tak akorát. Animálnímu vokálu není moc co vytknout, padne jako ulitý a těžko si představit čím zde growling nahradit. Bicím dominuje opakující se motiv výrazného kopáku posíleného dvojšlapkou. Sóla, rytmické riffy nebo lehčí atmosférické pasáže jsou kytarám zcela cizí. Když zpoza kytarových včelínů ve dvojce Nefarius vykoukne samotná basa, je to něco, čím by šla lámat skála.

 

Charakter zvuku jde více do basů a není tak ukřičený jako na první řadovce Abalam (2014). Koneckonců XII působí jako dovětek ke druhému a stejně laděnému albu Tando Ashanti (2017). Hexis sází na hutné expresivní vyjádření a jejich těžkotonážní skladby, snad kromě čtyřky Miseria s trochou blastbeatů, nikam příliš nechvátají. Tato „kodaňská interpretace“ extrémní hudby má skutečně silný zvukový potenciál. Delší čas strávený nad nahrávkou bohužel slévá hranice jednotlivých skladeb a mění je v jeden brutální monolit zaznívající odněkud zpoza horizontu událostí.

 

Přiznávám, že na poslech něčeho takového musím být v té správné náladě. Specifická atmosféra přítomnosti ďábla vyjádřená nekompromisním ušním terorem není to, co bych potřeboval slyšet na denní bázi. Když už taková chvíle přijde, jsou Hexis jasná volba. Vytkl bych jim příliš monotónní rukopis, který mi byl nápadný už na desce Abalam. Uznávám, že se podílí na osobitosti a nemálo přispívá i k celkové sevřenosti díla. Na druhou stranu zadupává do země možnost odbočit mimo žánr a pracovat s kontrasty, které v hudbě platí za živou vodu. Jakkoli bych se zdráhal půjčit kapele klíče od kostela, tak s vystavením patentu za roubování blackmetalu na hardcoreový základ neváhám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky