Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexvessel - Polar Veil

HexvesselPolar Veil

Symptom3.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Silné album silného interpreta. Účinek zásahu na solar těžko předvídat, ale mohla by to být docela pecka.

Finští mistři lesního mysticismu nahráli své šesté album a spolu s čerstvou porcí hudby přichází čas probrat, co nového na severu. Přívětivá stopáž dvaačtyřiceti minut je rozložena do osmi skladeb, kterým dominuje jednotící black-metalová atmosféra – překvapení a vítaná změna. Vzhledem k minulosti hlavní figury není žádná záhada, odkud tento vliv vyvěrá. Žánrové proměny kapely v průběhu let působí organicky a momentální forma, diktovaná chutěmi členů, vždy zaklapla do potřeb alba. Dark-folkové období jednoznačně hodnotím slovy me gusta. Následující progresivní nahrávky s příchutí rockové psychedelie 70. let už mi svými kytarovými vyhrávkami a přespříliš jódlujícím Kvohstem tolik neimponují.

 

Už první tóny jedničky The Tundra Is Awake naznačují, že tentokrát bude něco jinak. Standardní rukopis je neměnný, ale proměnila se hudební forma, v níž se manifestuje. Vše je zahaleno hávem blackově skřípajících kytar. Určitou majestátnost vyznění dodává mohutný a dunivý zvuk virblu. Deska se volným tempem dostává na konec strany A, které dominuje čtyřka A Cabin In Montana. Ta zaručeně zahřeje srdce každého staromilce. Jakkoli album dosud plnilo všechny kvóty a očekávání, zde se setkal um kapely s posluchačskou přístupností naplno.

 

Chaotický otvírák strany B, pětka Eternal Meadow, v mezihře zavzpomíná na akustické začátky, aby v sóle rozkvetl do skutečné krásy. Následující zpívaná pasáž je už jen třešinkou na dortu a chvilkou nebeské nádhery. Mezi méně záživné okamžiky bych zařadil sedmičku Ring. Na druhou stranu má pár jasnozřivých chvilek a taky outro, kde slyším znít ducha novodobých Opeth. Poslední kus Homeward Polar Spirit startuje nekompromisní řežbou a musím přiznat, že právě tyto pasáže mám z celé nahrávky nejméně rád. V mých uších kapele více svědčí volnější tempo, kde jsou více čitelní a jaksi harmoničtější.

 

Jakkoli nerad bych byl za ignoranta, je fakt, že texty a jejich poselství kolem mě v drtivé většině případů proudí bez povšimnutí a omezuji se pouze na jejich fonetickou kvalitu v jednotě s hudbou. Tento nedostatek v hodnocení díla jako celku se tentokrát daří tu a tam překonat a některé skladby přímo vyzívají k hlubšímu přemítání. Jeden případ za všechny – šestka Crepuscular Creatures. Plíživě temné, hypnotické, delikátní. Jedovatý úvodní riff skvěle kontrastuje s jemným vokálem a místo postupné cesty ke klimaxu je skladba zkoumáním oka hurikánu počínaje první notou.

 

Z debutního alba Dawnbearer (2011) jsem si takzvaně sednul na prdel a dodnes je to pro mě v žánru temného folku těžko překonatelné dílo. Novinku Polar Veil oceňuji za rozvíjení odkazu, svěží žánrovou otočku a přesto, že má na kontě několik skvělých skladeb a pasáží, u kterých se rozplývám blahem, celek už takovou sílu nemá. Skvělé titulky jsou zaručené, ohledně dějinného významu si tak jistý nejsem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

LordXXX / 5.11.23 18:54odpovědět

Super album, velmi zaujimavy mix toho klasickeho zvuku s black metalom. Po poslednyh relativne dost nezaujimavych albumoch sa podarilo spravit nieco zaujimave. Burzum riffy a khvostov spev, what’s not to like!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky