|
|
||||||||||
Před čtením této recenze bych se nebál odkázat na nedávnou litanii nad kapelou Iron Bastards, která válí pivem nasáklý rock’n’roll v podstatě tak jednoduše, že už to o moc jednodušeji ani nejde. Nicméně díky Eights of Spades je jasné, že ještě o kousek jednodušeji to přece jen jde, a pokud snad existuje nějaké to „hudební dole“ (výraz dno mi přijde příliš nelichotivý), tak tahle pařížská kapela je hodně blízko.
Eights of Spades hrají od roku 2004 a desky vydávají poměrně zřídka. Looking in My Eyes vyšla v roce 2006, Driven by Hate o čtyři roky později a konečně deska aktuální loni v září. Svým názvem vybízí k domněnkám o kompilaci, výběrovce, best-offce ... jak kdo chcete, ale pokud jsem hledal správně, jde o klasickou řadovku. Pečlivěji jsem ale nepátral, přiznávám...
Kapela si podle všeho potrpí na symboly a fráze. Název kapely, název alba, použitá grafika, texty, celková vizualizace. Slovo klišé tak dostává v kontextu této kapely zcela čerstvý a nový nádech, jakoby vše doposud řečené a tisíckrát vyprané bylo potřeba vyprat ještě jednou, s novým elánem a zápalem pro věc. Naivita? Nadšení? Nebo prostě jen nicneřešící touha po obyčejném bigbítu, který si bere tuhle něco z roku a tuhle z pivního punku? Odpověď si zkuste dosadit každý sám.
Pokud se mám k albu postavit jako recenzent (nebo něco na ten způsob), pozitiva budu hledat fakt těžko. Ono co taky chtít po nahrávce, která v prvních vteřinách začíná způsobem Gimme Gimme One beer baby a o pár řádků textu dál pokračuje ve stylu Last night i was drunk. Tím jsou tak nějak nastaveny mantinely a pro vás dané i jasné poselství, co je hudebním, textovým a myšlenkovým obsahem desky.
Dalo by se tu uvést pár vět o energičnosti toho všeho, že život v duchu sex, drugs & rock’n’roll má taky něco do sebe, ale všichni asi cítíte, že by to byla fabulace a snaha hledat hříbky v lese po měsíci naprostého sucha. Prostě nerostou. Nicméně určitý zajímavý dojem zanechávají porůznu rozeseté nasamplované zvuky, ale jejich trivialita a očividná snaha o vtipnost ve výsledku vyznívá spíše naivně a prvoplánově, než že by nahrávce propůjčily nějaký zvláštní odlesk.
Pak už je to všechno na jedno brdo a někde v půlce třicetiminutové desky většina z vás asi dojde trpělivost. Bohužel. Stejně jako u recenze Iron Bastards napíšu, že pro mě je tohle muzika do fronty na pivo, a že nejen jako recenzent, ale ani jako fanoušek si ji neumím užít. Cílová skupina musí být někde jinde.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Září 2016
Žánr:punk'n'roll
JPouille - zpěv, kytara
Jeff - kytara
Peter - baskytara, zpěv
Lo - bicí
1. One Beer Baby
2. Blood and Sweat
3. The Dead Man´s Hand
4. Psycho
5. My Last Trip
6. Go!
7. Angry Life
8. Ten Years of F*****g Rock n' Roll
9. Under My Skin
10. Family
Defying
The Splinter of Light We Misread (EP)
Merzbow
Nezumimochi
Marilyn Manson
We Are Chaos
Septicflesh
The Great Mass
Moonless
Calling All Demons
Nile
What Should Not Be Unearthed
Negativa
Negativa
Megadeth
Super Collider
Ashtar
Ilmasaari
Eye Of Nix
Ligeia
Nāv
Arcizlo
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.