Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hideous Divinity - Unextinct

Hideous DivinityUnextinct

Garmfrost8.5.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: S výbuchy vzteku, blastů a masakrů rezonuje těžkotonážní groove s neutuchajícími změnami rytmů a tlaků.

Krátce před vydáním Unextinct jsem si dal opáčko a pro připomenutí si projel diskografii italských deathers Hideous Divinity. Když jsem tyto brutální sympaťáky „objevil“, právě vydali vynikající třetí zásek Adveniens, který si mě omotal kolem prstu. Se Simulacrum si vše sedlo a s EP LV-426 potvrdilo. Tato smečka bestiálních, avšak technicky velice zdatných hitmakerů je na vzestupu a zatím nevypadá, že by se měla zastavit.

 

V sestavě kapely se ovšem cosi změnilo. Giulio Galati ještě stačil album nahrát, ale už „pouze“ v roli hosta, což mu nezabránilo předvést dech beroucí výkon. Jeho nástupce, Edoardo Di Santo, nebude mít přes všechny své schopnosti (opět fenomenální bubeník – Ade na příklad) věru lehkou pozici.

 

Tady je ta božská hrůza,

Obrovský život mrtvých,

Vůně hnilobného dechu

Lhostejná, eucharistie vyvolává sílu, hrůzu

Život se formuje a poté deformuje

 

Mé první myšlenky při poslechu Unextinct se daly shrnout do jednoduchého – KURVA! Masakr! Jako první vás liskne přes čumák zvuk. Tohle je NĚCO! Takhle prostorově Hideous Divinity ještě nezněli. Dalším nepřehlédnutelným faktem je opět o něco brutálnější a násilnější styl podání. Hideous Divinity jsou rovněž atmosférickou bandou. Do svého tyglíku chutí a vůní přimíchali kousek blackové blasfemie. Nicméně s tímto kořením se nepřehání. Deskou pouze tyto tendence prosakují.

 

Unextinct je variabilním počinem. S výbuchy vzteku, blastů a masakrů rezonuje těžkotonážní groove s neutuchajícími změnami rytmů a tlaků. Pan zakladatel a tvůrčí terorista, Enrico Schettino, samozřejmě nechává jako citlivý skladatel mluvit všechny nástroje včetně geniálního vokálu. Výkon Enrica H. Di Lorenza je vskutku vynikající. Velice rychle se vypracoval mezi smetánku growlerů a screamerů. Jeho hlasivky dodávají řádnou porci barev a síly. Jeho talent vymyslet výbornou linku, která skladbu pořádně nakopne, je obdivuhodný.

 

 

Pojetí death metalu v rukou Hideous Divinity je hodný nového tisíciletí. Old schoolu se kapela nevyhýbá, ale stejně jako prvky symfonických prvků nebo blackové blasfemie, jsou tyto kousky pouze částmi skládanky krutých emocí. Vynikající jsou ta místa, která s metalem nemají nic společného – pro příklad si pusťte neklidný akustický úvod Atto Quarto, the Horror Paradox. Když se pak tento motiv zakomponuje do deathové vichřice, padá mi brada a třesou mnou vibrace.

 

Kdo mi zašil ústa?

Kdo vytvořil kvazi-sentient?

Hrajte na mrtvý nástroj

Bestiář nemožného, zpívej mi!

Jsem zpívaná elegie

V zděšeném tichu

V mrtvém světě

 

Unextinct je deskou poměrně rozsáhlou. Padesát minut násilných filosofických tortur však uteče jako voda v řece. Pestrá sbírka nálad ani na okamžik nedá prostor k ustrnutí, ke kouknutí se bokem. Pohltí vás a nenechá nadechnout. Hideous Divinity jsou na svém pomyslném vrcholu, který nepůjde jen tak znovu překonat. Pro mě se okamžitě stává Unextinct jedno z letošním nejlepších alb. Hideous Divinity!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky