Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hideous Divinity - Unextinct

Hideous DivinityUnextinct

Garmfrost8.5.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: S výbuchy vzteku, blastů a masakrů rezonuje těžkotonážní groove s neutuchajícími změnami rytmů a tlaků.

Krátce před vydáním Unextinct jsem si dal opáčko a pro připomenutí si projel diskografii italských deathers Hideous Divinity. Když jsem tyto brutální sympaťáky „objevil“, právě vydali vynikající třetí zásek Adveniens, který si mě omotal kolem prstu. Se Simulacrum si vše sedlo a s EP LV-426 potvrdilo. Tato smečka bestiálních, avšak technicky velice zdatných hitmakerů je na vzestupu a zatím nevypadá, že by se měla zastavit.

 

V sestavě kapely se ovšem cosi změnilo. Giulio Galati ještě stačil album nahrát, ale už „pouze“ v roli hosta, což mu nezabránilo předvést dech beroucí výkon. Jeho nástupce, Edoardo Di Santo, nebude mít přes všechny své schopnosti (opět fenomenální bubeník – Ade na příklad) věru lehkou pozici.

 

Tady je ta božská hrůza,

Obrovský život mrtvých,

Vůně hnilobného dechu

Lhostejná, eucharistie vyvolává sílu, hrůzu

Život se formuje a poté deformuje

 

Mé první myšlenky při poslechu Unextinct se daly shrnout do jednoduchého – KURVA! Masakr! Jako první vás liskne přes čumák zvuk. Tohle je NĚCO! Takhle prostorově Hideous Divinity ještě nezněli. Dalším nepřehlédnutelným faktem je opět o něco brutálnější a násilnější styl podání. Hideous Divinity jsou rovněž atmosférickou bandou. Do svého tyglíku chutí a vůní přimíchali kousek blackové blasfemie. Nicméně s tímto kořením se nepřehání. Deskou pouze tyto tendence prosakují.

 

Unextinct je variabilním počinem. S výbuchy vzteku, blastů a masakrů rezonuje těžkotonážní groove s neutuchajícími změnami rytmů a tlaků. Pan zakladatel a tvůrčí terorista, Enrico Schettino, samozřejmě nechává jako citlivý skladatel mluvit všechny nástroje včetně geniálního vokálu. Výkon Enrica H. Di Lorenza je vskutku vynikající. Velice rychle se vypracoval mezi smetánku growlerů a screamerů. Jeho hlasivky dodávají řádnou porci barev a síly. Jeho talent vymyslet výbornou linku, která skladbu pořádně nakopne, je obdivuhodný.

 

 

Pojetí death metalu v rukou Hideous Divinity je hodný nového tisíciletí. Old schoolu se kapela nevyhýbá, ale stejně jako prvky symfonických prvků nebo blackové blasfemie, jsou tyto kousky pouze částmi skládanky krutých emocí. Vynikající jsou ta místa, která s metalem nemají nic společného – pro příklad si pusťte neklidný akustický úvod Atto Quarto, the Horror Paradox. Když se pak tento motiv zakomponuje do deathové vichřice, padá mi brada a třesou mnou vibrace.

 

Kdo mi zašil ústa?

Kdo vytvořil kvazi-sentient?

Hrajte na mrtvý nástroj

Bestiář nemožného, zpívej mi!

Jsem zpívaná elegie

V zděšeném tichu

V mrtvém světě

 

Unextinct je deskou poměrně rozsáhlou. Padesát minut násilných filosofických tortur však uteče jako voda v řece. Pestrá sbírka nálad ani na okamžik nedá prostor k ustrnutí, ke kouknutí se bokem. Pohltí vás a nenechá nadechnout. Hideous Divinity jsou na svém pomyslném vrcholu, který nepůjde jen tak znovu překonat. Pro mě se okamžitě stává Unextinct jedno z letošním nejlepších alb. Hideous Divinity!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky