Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hold Me Down - Powerless

Hold Me DownPowerless

Victimer25.7.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Temně industrializovaná demontáž posledních zbytků soucitu člověka. Už jím není, byl transformován.

Jsou kultovní kapely jako Godflesh, Ministry nebo Skinny Puppy, a pak kapely, které na jejich odkaz navazují. Nová, mladá krev. Ano, řeč je o industriálu, noise metalu a dalším průmyslově znějícím hnusáctví plném agresivity a rezavě vlezlé neúcty. Hold Me Down touto neúctou ke všemu živému také trpí. Rezonují, bodají, probíjí, kopou a nelidsky vřískají. Jedná se o americkou formaci personálně napojenou na blackmetalové elektromechaniky American, kteří se s tím také zrovna nemazlí. Jako třeba na albu Violate and Control, kde to rezonuje až běda. Návaznost na ně je na místě, jen Hold Me Down točí kormidlem ještě víc do zběsilého programingu. Zvrácená syntetika, rozostřené podzemí a jeho mechanizace. Neustálý tlak a milý obličej maminky obrácený naruby. Drží tě dole, nepochválí, ale krutě poníží. Možná je to hologram, ale určitě mrcha. Od takové maminky nedostaneš koláč, ale přes držku. Harsh industrial metal Hold Me Down - i takové může být v kostce finále tohoto představení. Od minutových vyhlazováků po tučně pomalé konstrukce obalené bahnem.


Label Sentient Laboratories se připomíná sám, proto není nic jednoduššího, než ho projíždět a kontrolovat, aby nepropadlo něco opravdu dobrého. Tak jako Hold Me Down. Žádný black ani death, jen poctivá neúprosná elektrárna. Tu víc industriální, tam zase v kleštích noise music. A naše společná řeč minimálně v tom, jak náchylný jsem k tomuto druhu industrializovaného vábení. Fakt je ten, že Hold Me Down je zvukově poměrně násilná záležitost. Plná chladné misantropie, chaotických poryvů, tmy a ocelových lešení, které je třeba demontovat, dělat bordel a sekat je na hromadu.

 


35 minut a konec. Úvod a závěr obstarají dva krátké výpady, z nichž vše končící titulní skladba si to jede v až crustově sterilním tempu. Mně jsou ovšem bližší spíš pomalejší a stereotypně ubíjející kusy. Jako je například klipovka STK nebo těžkotonážní kolos Faces. A taky Null And Void. Zrovna tyhle tři v sobě spojují nihilismus a průmyslovou výstavbu velmi důmyslně. Jsou zlé, vlastně odporné, a jsou také masívní. Otravně tuhé. Trochu dál od industrialu a blíž atmosférám a ambientu je ještě pomalejší výpravná věc Forced Into Life. Money And Bodies uvádí varhany, které se za dvě minuty nenávratně ztratí ve zvukově kolabujícím soustruhu obrábějícím zlomené vize budoucnosti.


Hold Me Down nejsou tak nabušení, jako spíš odhodlaní a uvěřitelní. Někdy se zdá, že deska krapet sleví na své atraktivitě (samozřejmě také s ksichtem naruby) a jako by spíš narušeně proráží prostor, ale to zlo v ní zůstává od začátku do konce. A některé skladby jsou vskutku výstavní. Jako třeba buchar Cradled at Gunpoint, nebo bez milosti útočící Formation. Musím uznat, že podobně chorobně industriální album už mi docela chybělo. Trošku to ve mně vyvolalo starou rezavějící lásku k Corrections House (chci víc) nebo Black Magnet (chci ještě víc), kteří mě sestřelili předloni. Vzhledem k těmto dvěma tělesům vidím snahu Hold Me Down o stupínek níž, ale i tak jde o povedenou nekompromisní průmyslovou koláž. Pocity odcizení probuzeny, chuť se nechat ubíjet také. Takže vše v pořádku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky