Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z Vyškova pochází mladá kapela Holter, která právě nedávno vydala svoje debutní EP album nazvané Spojení. V jeho útrobách číhá patero skladeb nazpívaných v češtině, které aktuálně podrobíme zkoušce. Ještě k tomu názvu. Matně si pamatuju, že holter je dlouhodobé vyšetření EKG, kdy je člověk na 24 hodin připojen a sledován. Měřič je mobilní a nosí se na těle, ráno prostě přijdete k felčarovi, ten vás zapojí a druhý den se přijdete odpojit. To jen na okraj vysvětlení zvláštního názvu. Teď můžete bádat, jestli je mezi ním a tvorbou Holter nějaké spojení.

Upřímně řečeno, zatímco lapám po myšlenkách, které by mě na téhle nahrávce měly výrazněji zaujmout, moje hodnoty se vychýlily jen minimálně. Reakce není spontání, musím jít zážitku naproti. Vím ovšem, že se jedná o debut a tak jsem v klidu.

Skladby z hlediska kompozice nejde nazvat kdovíjak objevnými a z hladiny průměru se prakticky nezvednou. Tady to bude chtít ještě nějakou práci na zvýraznění osobního postoje, protože nebýt snadno zapamatovatelného hlasu zpěvačky, který ať je jaký chce, rozhodně není tuctový, šlo by kapelu zařadit do špalíru v šedé zóně standardu. Kdyby kapele stačilo zahrát si občas na nějaké akci a k tomu vydat CD pro rodiny a kámoše, stačilo by to. Na větší cíle zatím není palivo. Přitom kapela hraje výborně, hlavně se mi líbí kytarová práce, která dravě hobluje rytmus a místy vytahuje krátká sóla obklopená ozvěnou.

Naštěstí jako všude, i tady se najdou věci, které jsou výraznější než průměr a stojí za to se jim věnovat. Líbí se mi pěkná kytarová linka v refrénu úvodní skladby Narkolety. Kouzlo není v technice, ale v procítěné jednoduchosti. Jako otvírák ta skladba jede, okamžitě navozuje posmutnělou atmosféru, do které se celá deska lehce halí. Hezká je i melodie skladby Ve vlnách. Navíc tady hned v úvodu Veřin hlas klesá do neprobádaných hlubin, které jsou jedním z nejhezčích momentů placky. Přitom právě její zpěv je něco, z čeho mám velmi rozporuplné pocity.  Zajímavé barvě jejího hlasu sluší nižší, tlumené tóny. Tam se mi líbí a tam ji chci mít na rozdíl od míst, kde příliš tlačí na pilu. Role drsňačky jí moc nesluší, zavání to přemáháním. Veru má pěkný, silný hlas, ale ne vždy lahodí uchu. Příkladem je skladba Ženy noci, temnější věc, která má svoje kouzlo, které zpěv bohužel rozfoukává. Jde o pocit, ne o to, že by zpívala falešně nebo něco podobného.

Moc mě nezaujaly texty, ale to je vždycky těžké. Pro někoho osobní či blízká témata nemůžou oslovit každého a tady já zůstávám netečný. Názvy skladeb jako Narkolety nebo Mimikry jsou naopak zajímavé a připomínají mi nápady známějších Dark Gamballe.  

Spojení jako takové nemá zásadních chyb. Odehráno, splněno a sklizeno, ale výraznější stopa ve mně nezůstala. Plusové body mu získává čas. Ze začátku jsem byl mnohem kritičtější než teď, kdy píšu tahle slova. Některé melodie se mi zničehonic vybavují v paměti a to je snad dobrým znamením, že pod povrchem je víc, než by si člověk pomyslel.