Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horna - Kuoleman kirjo

HornaKuoleman kirjo

Garmfrost28.12.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Čisté zlo z tvorby Horna nikam nezmizelo, nezředilo se. Stále z ní cáká na všechny strany uhrančivá a zcela přirozená krutost. Shatraug a jeho kumpáni přesně ví, jak docílit kýžené atmosféry, se svými nástroji se nemazlí, ani se jich nebojí.

V Horna se za víc než čtvrt století vystřídalo snad celé Finsko. Někteří se zde objevili epizodně, někteří se vraceli, ale Shatraug je věčný. Tento démon, kterému nedochází nápady a tuny inspirací, chrlí nejen stále nové nahrávky pod značkou této ikonické legendy, ale v dalších x projektech se buď objevil, nebo patří mezi jejich hnací motory. Horna nebyli nikdy tím koněm, na něhož bych sázel těžce vydřené prachy. Dá se říct, že se jejich tvorba blížila mému vkusu v počátcích, ale pak šli svou cestou a já tou svojí. Pokaždé, když jsem je viděl na živo, mě můj opoziční názor utvrzoval. Raději jsem měl a stále mám Sargeist a Behexen. Až doposud tomu tak každopádně bylo. Co se změnilo? Horna hrají jinak, nebo jsem já přešel na druhou stranu temné síly?

 

shatraug

 

Změnilo se toho docela dost. I já jsem čím dál posedlejší extrémem a zlem (hehe). Nicméně od poslední řadovky Hengen tulet uteklo pět let, což je dlouhá doba, ale ne zase tolik, aby jinak vcelku statická kapela prodělala podobný progres jako právě Horna. Zatímco předchůdce v klidu pokračoval ve špinavém bordelu nastaveném už kdysi dávno a bylo jedno, kdo jakou desku Horna nahrál, novinkové album Kuoleman kirjo tohle všechno nechalo za sebou. Pročistil se zvuk (pořád ne tolik, aby oslovil širší veřejnost a urazil undergroundový svět), přidalo se na melodiích i atmosféře. Přitom album nahrála skoro stejná sestava jako Hengen tulet. Posila za bicími LRH (Trotlheims Grott, Bythos, Deathcain, Striges) se objevil už na splitku Horna / Pure a podle mého názoru Hornu nakopává neskutečným způsobem. Nicméně ani nový basák VnoM nic nezmění na tom, co Shatraug rozhodne, vymyslí a zahraje. Vše je v jeho rukou, a proto i Kuoleman kirjo přes všechen vývoj stále nese jasně rozpoznatelné rysy Horny.

 

horna

 

Nový materiál je stejně intenzivní jako neskutečně masívní. Třináct dlouhých vypalovaček se rozprostírá v sedmdesáti minutách, což nelze snadno vstřebat. Album ani na okamžik nesleví z naléhavosti a kruté bolesti. Jedovaté ostny jsou promíseny takřka melancholickými melodiemi, což neznamená, že se dočkáme rádiových depresí jako od jiných Finů. Spellgoth je ďábel i bůh v jedné osobě. Štěká jako pes, vyje jako šakal, ale když spustí čistým hlasem – dá se!

 

Když se zkusím vcítit do představ dlouholetého příznivce Horny, je možné, že spokojený jako já nebude. Nevím, zda pro zvuk nebo ne zas tolik bestiální náturu alba. Skladby nejsou neseny v onom typickém výplachoidním duchu předchozích let. Spíše v podobném stylu současných Sargeist. Tedy v rámci stylu melodickém, možná až distingovaném. Ale to zní blbě. Pořád se jedná o extrémní black a ne romantiku pro náctileté.

 

 

Čisté zlo z tvorby Horna nikam nezmizelo, nezředilo se. Stále z ní cáká na všechny strany uhrančivá a zcela přirozená krutost. Shatraug a jeho kumpáni přesně ví, jak docílit kýžené atmosféry, se svými nástroji se nemazlí, ani se jich nebojí. Kuoleman kirjo je v mých očích nejsilnější nahrávkou kapely. Slyším parádní muzikantství, uvěřitelné peklo a čertův škleb. Nehledám nadhled a ironické pomrkávání. Zároveň si nelibuju v tupém opakování a oslavování slavné historie. Horna v mých očích nahrála skvělé současné album, které nemusí ctít své kořeny, protože jsou všudypřítomné, nemusí se ohánět současnými trendy ani se někomu připomínat, jakože nezapomeňte na nás. Ber nebo nech být!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky