Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horna - Kuoleman kirjo

HornaKuoleman kirjo

Garmfrost28.12.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Čisté zlo z tvorby Horna nikam nezmizelo, nezředilo se. Stále z ní cáká na všechny strany uhrančivá a zcela přirozená krutost. Shatraug a jeho kumpáni přesně ví, jak docílit kýžené atmosféry, se svými nástroji se nemazlí, ani se jich nebojí.

V Horna se za víc než čtvrt století vystřídalo snad celé Finsko. Někteří se zde objevili epizodně, někteří se vraceli, ale Shatraug je věčný. Tento démon, kterému nedochází nápady a tuny inspirací, chrlí nejen stále nové nahrávky pod značkou této ikonické legendy, ale v dalších x projektech se buď objevil, nebo patří mezi jejich hnací motory. Horna nebyli nikdy tím koněm, na něhož bych sázel těžce vydřené prachy. Dá se říct, že se jejich tvorba blížila mému vkusu v počátcích, ale pak šli svou cestou a já tou svojí. Pokaždé, když jsem je viděl na živo, mě můj opoziční názor utvrzoval. Raději jsem měl a stále mám Sargeist a Behexen. Až doposud tomu tak každopádně bylo. Co se změnilo? Horna hrají jinak, nebo jsem já přešel na druhou stranu temné síly?

 

shatraug

 

Změnilo se toho docela dost. I já jsem čím dál posedlejší extrémem a zlem (hehe). Nicméně od poslední řadovky Hengen tulet uteklo pět let, což je dlouhá doba, ale ne zase tolik, aby jinak vcelku statická kapela prodělala podobný progres jako právě Horna. Zatímco předchůdce v klidu pokračoval ve špinavém bordelu nastaveném už kdysi dávno a bylo jedno, kdo jakou desku Horna nahrál, novinkové album Kuoleman kirjo tohle všechno nechalo za sebou. Pročistil se zvuk (pořád ne tolik, aby oslovil širší veřejnost a urazil undergroundový svět), přidalo se na melodiích i atmosféře. Přitom album nahrála skoro stejná sestava jako Hengen tulet. Posila za bicími LRH (Trotlheims Grott, Bythos, Deathcain, Striges) se objevil už na splitku Horna / Pure a podle mého názoru Hornu nakopává neskutečným způsobem. Nicméně ani nový basák VnoM nic nezmění na tom, co Shatraug rozhodne, vymyslí a zahraje. Vše je v jeho rukou, a proto i Kuoleman kirjo přes všechen vývoj stále nese jasně rozpoznatelné rysy Horny.

 

horna

 

Nový materiál je stejně intenzivní jako neskutečně masívní. Třináct dlouhých vypalovaček se rozprostírá v sedmdesáti minutách, což nelze snadno vstřebat. Album ani na okamžik nesleví z naléhavosti a kruté bolesti. Jedovaté ostny jsou promíseny takřka melancholickými melodiemi, což neznamená, že se dočkáme rádiových depresí jako od jiných Finů. Spellgoth je ďábel i bůh v jedné osobě. Štěká jako pes, vyje jako šakal, ale když spustí čistým hlasem – dá se!

 

Když se zkusím vcítit do představ dlouholetého příznivce Horny, je možné, že spokojený jako já nebude. Nevím, zda pro zvuk nebo ne zas tolik bestiální náturu alba. Skladby nejsou neseny v onom typickém výplachoidním duchu předchozích let. Spíše v podobném stylu současných Sargeist. Tedy v rámci stylu melodickém, možná až distingovaném. Ale to zní blbě. Pořád se jedná o extrémní black a ne romantiku pro náctileté.

 

 

Čisté zlo z tvorby Horna nikam nezmizelo, nezředilo se. Stále z ní cáká na všechny strany uhrančivá a zcela přirozená krutost. Shatraug a jeho kumpáni přesně ví, jak docílit kýžené atmosféry, se svými nástroji se nemazlí, ani se jich nebojí. Kuoleman kirjo je v mých očích nejsilnější nahrávkou kapely. Slyším parádní muzikantství, uvěřitelné peklo a čertův škleb. Nehledám nadhled a ironické pomrkávání. Zároveň si nelibuju v tupém opakování a oslavování slavné historie. Horna v mých očích nahrála skvělé současné album, které nemusí ctít své kořeny, protože jsou všudypřítomné, nemusí se ohánět současnými trendy ani se někomu připomínat, jakože nezapomeňte na nás. Ber nebo nech být!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky