Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horrendous - Anareta

HorrendousAnareta

Sorgh3.11.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hodně prachu a suchého humusu se bije se svěžím větrem éterických krajin. Takoví a hlavně děsně podivní jsou Horrendous na svém novém albu.

Horrendous je nepříliš známá kapela z americké Philadelphie, kterou tvoří tři hráči, konkrétně bratři Knoxové a Damian Herring. Od svého založení a prvního dema, což bylo v roce 2009, natočili tři alba a posledním z nich je čerstvá novinka jménem Anareta.

 

Víceméně stylový obal dává na srozuměnou, s jakým žánrem se lapený posluchač bude potýkat. Ošem když na mě poprvé zachrchlaly hlasy z úvodní skladbyThe Nihilist, upřímně jsme nevěděl, co si myslet. Jakýsi zaostalý blackmetal jakoby vyražený z podrážky přerostlého adolescenta nečekaně zkřížil meč s mým plánem zatančit si s kmotrem Smrťákem polku.


The Nihilist, tento nevšední otvírák celé patálie, zavání starobylou špelunkou plnou síry a archiválních svazků, jenž neměly být nikdy zveřejněny. Tady se moje pozornost utápěla v zoufalém udržení rovnováhy mezi špínou a vzletným kytarovým sólem objevivším se náhle jakoby z jiného světa, které s velkým úsilým pootevřelo branku honosnějšího vizuálu.


Přestože se několik úvodních minut potácím v různě odstíněných vrstvách kalu, nestejnorodý materiál představuje zajímavou paletu podivných nápadů zkompletovaných do díla, které mění tváře od zavilých typů po přívětivější úsměv umaštěného individua. Hevíková sóla rozléhající se prázdným prostorem chrámu jen ztěží provětrávají zadušené bicí, nad nimiž se odehrává věčný boj mizerné atmosféry s líbivou pomádou progresivně laděných myšlenek. Album se rozhodně nemůže chlubit vyrovnanaností úmyslné samoty misantropa, jelikož staré povlečení se neustále mísí s novátorským a svěžím entuziasmem, ve výsledku je to podobné, jako když se ve vyvětraném pokoji odkope rozespalá selka. Následkem je hodně podivný, lehce rozpačitý dojem. Když už chci plivnout, že to je slabota, najednou se odnikud vynoří silný motiv pokládající předchozí myšlenku na lopatky.

 

 

Mám dojem, že silnější dech album chytá až ve třetí skladbě. I v Siderea jsou sice stále patrné dozvuky prvotního neumětelství, ale ty melodie! Překrásné nápady, přitom nic složitého, jen ten bazální nános posadit na rychlé perkuse a zanořit uvolněné prsty do strun. Takový skok překlenující žánrovou chudobu jsem nečekal a zůstávám příjemně opařen. Ne žeby Horrendous od této chvíle nabízeli kdovíjakou nirvánu, na to jsou pořád obklopeni krutým amatérismem, ale skryté odlesky nebroušeného briliantu nelze ignorovat. Ve všudypřítomné, nepolevující starobě prosvítají pleny mladé panny, jejíž lůno hodlá uzákonit všechna myslitelná potěšení již před svatbou.


Ze vší té nevyhraněnosti dominantně vyčnívá chorý, suchým vzduchem konzervovaný vokál. Souchotiny a plicní katar padá na okolí spolu s lekníny staré plísně. I ty vzdušnější a na pohled zdravím zářící melodie jsou zachváceny touto prašivinou, která povstává z kobek podzemních rytmů. Kouzlo dusivé atmosféry se daří rozbít až v instrumentálních pasážích, které mi hodně připomínají kapely jako Pelican nebo Scale The Summit, což jen ukazuje, jak žánrově široká tahle deska je.

 

Chce to mít v hlavě podobně široký rozsah, aby album dostalo šanci. Je třeba prožívat lásku ke špíně a zároveň se neštítit doteku orosené trávy. Mít trpělivost a přečkat úmorně práchnivé pasáže až do příchodu čerstvé mízy, kdoví odkud sklizené. Vskutku zajímavé, ale v hodnocení pořád krajně nejisté.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky