Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Host - IX

HostIX

Garmfrost16.3.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: IX je sevřeným tělesem o devíti chodech...

Před několika měsíci hudebním universem probleskla zpráva, že vůdčí paradisovské duo Greg Mackintosh s Nickem Holmesem plánují vydat album svého nového projektu, pojmenovaného podle jejich nejkontroverzněji přijatého alba - Host. Host, jak už název napovídá, oprašuje tehdejší darkwave a synth popové choutky s čistými vokály a minimem rockového stylu. O metalu nemůže být řeč vůbec. Na podzim zveřejněné klipy navnadily příznivce svojí goticky laděnou aurou a chytlavými melodiemi. Nezbývalo tedy než čekat na zbytek nahrávky.

 

host

 

Kdo si počká, ten se dočká. IX je zde a výsledek bez debat stojí za to. Opět platí, že komu neseděl Host, ten IX neocení. V mezičase uběhlo více než dvacet let, oba pánové jsou umělecky jinde, mají zkušenosti nejen hráčské, potažmo pěvecké, ale také zvukové. Zvuk, pokud si pamatuju dobře, byl tehdy podle slov Mackintoshe kamenem úrazu. Ve studiu se tenkrát rozdováděli tolik, že jim ve finále vylezlo z drážek něco jiného, než původně plánovali. To už dnes zřejmě nehrozí. Greg ví, co chce, a jak toho dosáhnout. Jeho umělecké vize se mu daří zhmotňovat bez výhrad. Ať už mluvíme o barvě nástrojů, stylu či atmosféře. On sám v rozhovorech, které kolovaly éterem, naznačil, že nechtěl vydat tuto muziku pod značkou Paradise Lost, byť mně osobně by to nevadilo, ale oslovil Nicka s tím, že by chtěl, aby IX nazpíval on.

 

Debut IX je svěží a příjemné svou náladou a chytlavostí nápadů. Stylově je svým způsobem pokračováním či rozšířením alba Host. Co čekat? Pro běžného metalového fandu jsou ke slyšení opět DM vlivy. Pro posluchače s otevřeným hledím a znalostmi ranku je jasné, že s DM to není tak horké. Nejhmatatelnější je Gregova dávno daná melodika. Jeho sžíravé melodické vyhrávky versus decentní elektronika nesena v darkwave vlnách s citacemi osmdesátkové romantické nové vlny v čele s New Order a tehdejší gotikou. Oba pánové přistupují k IX a Host po svém. To se dalo čekat.

 

 

Nepřepálená stopáž dovoluje albu volně dýchat bez nutných vycpávek a opakování. IX je plné nakažlivě svádějících skladeb, které fungují samostatně. Díky chytrým aranžím jsou organismem, ve kterém souvisí všechno se vším. Dominantní položkou desky není pochmurnost, byť melancholie je všudypřítomná. Hlavním výrazovým prvkem je radost. Radost, že i po více než třiceti letech to oběma pánům krásně hraje a spolupracuje. Oba muziku milují a je úplně jedno, zda se jedná o gotiku rockovou, elektronickou či death/doomovou. Host je důkazem, že i bez chrapláků a ostrých kytar umí ti dva napsat sakra dobrou muziku. Nick Holmes zpívá ve studiu suverénně. Umí vymyslet nosné linky, díky kterým je poslech alba balzámem pro duši. Host se mi líbí daleko víc, než většina nahrávek Paradise Lost poslední dekády. Výjimkou budiž Obsidian nebo Tragic Idol, které patří mezi mé nejoblíbenější. Všimli jste si, že jsem nezmínil jedinou skladbu? To nejde. Vše od úvodní Wretched Soul až po závěrečnou Instinct je sevřeným tělesem o devíti chodech, na kterém je snadné vytvořit si závislost. Nejedná se o hity s jasnými liniemi, vše vás postupně vtahuje a nepustí…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 16.3.23 13:17odpovědět

No, uvidíme... súhlasím s Garmfrostom. "Host" bol a je parádny. Radím ho na jednu úroveň napr. s doskou "Paradise Lost" z roku 2005, ktorá predstavuje pre mňa vrchol "novej" éry započatej doskou "Believe in Nothing". A "Paradise Lost" zatiaľ nebol v tejto ére prekonaný.

Victimer / 16.3.23 8:53odpovědět

Paradise Host :) Singl co jsem viděl mě docela namlsal, ale celá deska mě nebaví. Protože mě nebaví ani celá deska z 1999. Zrovna u PL mě ta elektro sterilita přijde sterilní i v rámci zážitku. Prostě nic moc. Zlatý One Second, to je ideální mix.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky