Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hostia - Carnivore Carnival

HostiaCarnivore Carnival

Jirka D.16.12.2020
Zdroj: CD v jewel case s papírovým přebalem (# DP/038CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Hostia jsou kapelou, u níž obal překonává obsah. Ten sice nijak nedrhne, ale víc než standardní řemeslo nenabízí.

Na metalové encyklopedii se o polské kapele Hostia dozvíte mimo jiné to, že funguje od roku 2017, že letos vydala druhou dlouhohrající desku a že tematika jejich textů je anti-religion. Což je trochu zavádějící informace, protože pokud jsem pochopil správně všechny fotky na síti a velmi působivě zpracovaný vizuál, tak to jejich anti-náboženství se omezuje čistě na křesťanství. Samozřejmě, Polsko. V této souvislosti si nemůžu odpustit poznámku v tom smyslu, že být dneska anti-křesťanský je zhruba stejné hrdinství jako někde napsat, že Zeman je starej dědek. Docela se těším, až tihle metaloví hrdinové oblečou mikinu s karikaturou proroka Mohameda a půjdou se projít před Tureckou ambasádu nebo si nějaký podobný motiv dají na obálku alba a pošlou ho jako dárek jejich nebližšímu imámovi.

 

Hostia band

 

Dlouhohrající deska v rukou Hostia znamená nahrávku krátce přes dvacet minut, což v případě jejich muziky na pomezí death metalu a grindcoru je přiměřená a plně postačující porce. Album Carnivore Carnival, které vyšlo na polském žánrovém labelu Deformeathing Production, za tu dobu stihne odehrát celých sedmnáct skladeb, a kromě fajné CD edice v papírovým přebalem je k mání i na pěkně ztvárněných vinylech (koukněte SEM). Jak jsem psal, vizuální stránka kapely je zmáknutá opravdu slušně. Jak je na tom ale obsah?

 

Tak především Hostia nejsou žádní technici ani inovátoři a všechno, co na desce uslyšíte, jste už mnohokrát v různých odstínech téže barvy slyšeli jinde, a mnohdy v mnohem nadupanější kvalitě a s vytříbenější technikou. Album se soustředí na rychlost, energii a brutalitu vokálu. Ani v jednom nezahálí prakticky v žádném songu a je to minimálně jeden důvod, proč lze desku bez problému doposlouchat do konce nebo proč vyrazit na koncert, bude-li někdy někde blízko. Taneční grindcorové rytmy se na nahrávce docela přirozeně střídají s jednoduše nadrhnutými kytarovými riffy a občasně zachycenými nařvanými vícehlasy, které vám připomenou newyorskou školu hardcoru. Potenciál předvést něco víc ale chybí, kytara je jenom jedna a bicí kromě rychlosti žádný další provozní režim nemají.

 

 

Pokud deska Carnivore Carnival něčím skutečně trpí, tak jednak poměrě značnou zaměnitelností skladeb, které jsou téměř jedna jako druhá (výjimky se samozřejmě najdou, třeba pěkná tancovačka Death By Sawing), a jednak příšerně ostrým zvukem. To druhé bych řekl, že je záměr a budiž, takhle to kapely v tomto žánru mají nastavené. To první je limit, s nímž se bude každý vyrovnávat po svém. Asi dokážu pochopit, že kdo si chce u podobné produkce pouze vytřepat hlavu, dostane přesně ten správný materiál. Na koncert jasně, ale doma? Chci víc.

 

Hostia - Carnivore Carnival CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky