|
|
||||||||||

Různými cestami se ubírá směr Trenta Reznora. How to Destroy Angels je jeho další spoluprací se zajímavými lidmi na víceméně čistě elektronicky orientované hudbě, kterou můžeme nazvat post-industrialem stejně jako čirým zvukovým experimentem. Toto hudební seskupení tvoří lidé, jejichž jména vám možná nic moc neřeknou, ale když se zaměřím na jejich hudební kariéru, leckdo podstatně zbystří. Pojďme si je pro začátek projít, ať víte, kdo za tímto albem stojí.
Hlavním jménem je tu Trent Reznor, na jehož schopnostech a jménu tento projekt stojí. První zmíněné budí velká očekávání a druhé, tedy jméno, takové desky prodává (bez ohledu na jejich kvalitu). Jménem druhým je Reznorova manželka, Mariqueen Maandig. Rovnice je vcelku jasná: slavný hudebník + průměrná zpěvačka se rovná velká příležitost pro dámu a mnoho práce hudebníka. Mám vcelku jasný pocit, že bez Reznora by Mariqueen maximálně občasně hostovala v psychedelii West Indian Girl, případně by se nechávala nadále fotit pro Playboy. Jménem číslo tři je Atticus Ross, jehož spolupráce se s Reznorem pojí především v posledních letech. Dělali spolu na čtyřech plackách Nine Inch Nails, podkreslili svými soundtracky dva Fincherovy filmy. Atticus navíc funguje i jako samostatný producent a pod jeho dohledem vznikla třeba pátá deska progresivních Coheed and Cambria. Jménem posledním je vizuální ikona, která se podepisuje i na deskách NIN, Rob Sheridan. Jaký z toho máte pocit? Já celkem jasný. Reznorova choť si přála zazpívat si a tak si zazpívala. A koukalo z toho už dopředu poměrně dost peněz. Myslíte si, že se to povedlo? Tak si o tom něco povíme.

Nezní Vám to tak trochu jako poslední desky Nine Inch Nails? Ale ano, vždyť za tím stojí stále ten samý pán. Album je založeno na rytmech – jak čistě elektronických, tak i zahraných naživo a rozkouskovaných v postprodukci. Je to trochu analogová žranice, plná jaderných vln a do sebe bušícího echa. Má to atmosféru, produkce je poměrně slušně vymazlená, kytarové linky ve známých odstínech. A je to strašná nuda. Deska prošumí hlavou a nezanechá nic. Naprosto nic. Říkám to nerad ale Reznor jako by zde použil spoustu hlukového odpadu, který mu zbyl z jeho domovské kapely NIN. Velkou řadu rytmů, rotující chorály, smyčky orchestrálních linek. Je to chladné, svým způsobem nevýrazné, ačkoli promyšlené a v některých pasážích chvilkově fungující (Strings and attractors). Vadí mi mnoho věcí, které mi na minilabech, které této desce předcházely, nevadily. V jejich případě prostě proto, že neměly stopáž alba a nebylo na nich tolik vaty.
Kritizovat jinak stále nadprůměrnou práci Reznora mi není ani za mák příjemné, ale nenadělám s tím nic. Narovinu přiznám, že k jeho tvůrčím vrcholům pro mě stále patří první dvě desky NIN a ve své době příjemný přerod v industriálně-rockovou kapelu. Nesouhlasím s tím, že by tento pán už neměl s čím přijít. Jeho zvukové experimenty jdou ruku v ruce s dobou, troufám si tvrdit, že tu dobu často i předbíhají. Na How to Destroy Angels se sešel slabý materiál, jaký není podpořen ani výraznějším zpěvem, žádným větším charismatem, prostě ničím. Zní to jako soundtrack z prosklené kavárny v nákupním centru. Nijak neruší, tváří se inteligentně, nevtíravě, hlavně aby na sebe nestrhával příliš pozornosti.
Ačkoli si tato banda po světě už vyšlapala status poměrně neochvějný, já v tom vidím pouze spolupráci třech významných lidí (dámu nepočítám). Ti vypustili desku složenou v kvalitním studiu, narvali do ní spoustu prachů, podpořili ji svými jmény a pustili ji do světa. Nerad bych mluvil o tom, že je to pouze produkt na zakázku, ale ten pocit se tomu trochu blíží. Ačkoli stále jsem fanoušek NIN, nezbaštím i s navijákem všechno, co leader industriální ikony vypustí ze své ložnice.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Columbia Records
Vydáno:Březen 2013
Žánr:post-industrial
Mariqueen Maandig - zpěv
Trent Reznor - všechny nástroje, programming, aranže
Atticus Ross - programming, aranže
Rob Sheridan - vizuál
1. The Wake-Up
2. Keep It Together
3. And the Sky Began to Scream
4. Welcome Oblivion
5. Ice Age
6. On the Wing
7. Too Late, All Gone
8. How Long?
9. Strings and Attractors
10. We Fade Away
11. Recursive Self-Improvement
12. The Loop Closes
13. Hallowed Ground

David Bowie
The Next Day

Albez Duz
The Coming of Mictlan

Infection Code
La Dittatura Del Rumore

Korn
The Path of Totality

Diabolicum
Ia Pazuzu (The Abyss of the Shadows)

Fu Manchu
Clone of the Universe

Fractal
Hologram

White Stones
Dancing Into Oblivion

Jello Biafra And The New Orleans Raunch And Soul All-Stars
Walk on Jindal's Splinters (live)

Code
Lost Signal (EP)

Marilyn Manson
Smells Like Children (kompilace)
Mezinárodní mysteriozní death metalové těleso Abschwörzunge se upsalo agilnímu labelu Agonia Records. Kapela pracuje na následovníku dobře přijatého E...
3.12.202512. prosince v pátek se odehraje koncert moravských kapel Risposta a Märnø, a to ve vodňanském klubu Rock Bar Pohoda. Místní support zajistí deathmet...
3.12.2025Jihomoravští tmáři Heiden slibují nejtemnější kapitolu své tvorby. Vrstevnatou, tmavou hmotu, jako popel ze spálených domů, který vsákly karpatské hor...
1.12.2025Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
28.11.2025Domácí elektro-metalová kapela Mean Messiah zveřejnila nový singl Death Is On My Side, ke kterému pod režijním vedením Pavla Monroe Kohouta vznikl i v...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.