Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Høstsol - L​ä​nge Leve D​ö​den

HøstsolL​ä​nge Leve D​ö​den

Victimer4.10.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Severské setkání person napříč scénou splní v rámci black metalu své závazky. Čekat něco víc není na pořadu dne.

Pokud máte chuť na black metal skandinávského střihu, můžete dát šanci nově vzniklému projektu Høstsol. Třeba proto, že jeho složení i tvorba samotná je takový průlet severem. V jeho řadách najdeme muzikanty z Norska, Švédska a Finska, a jsou to jména pro tamní scénu vpravdě důležitá. Působí zde hyperaktivní vousáč Cernunnus, momentálně také fungující v Manes a Manii (venku je novinka) a to nepočítám další jeho zastávky. Vokál sebevražedných Shining (i oni mají venku nové album) Niklas Kvarforth je druhým zaběhlým do party, kterou doplňuje rytmická sekce finských Ajattara. Tedy Rainer Tuomikanto na bicí a Kalmos na basu. Onen průsečík Manes - Ajattara - Shining mi přišel natolik lákavý, že jsem s poslechem Høstsol neváhal ani vteřinu. Jejich debutové album L​ä​nge leve dö​den sice vyšlo už na začátku roku, ale jeho čas pro Echoes dozrál až dnes.


Høstsol jsou atmosféricky blackový sever bez příkras i s nimi. Rychlý, špinavý, melodický i výpravný. Album L​ä​nge leve dö​den tedy v podstatě supluje takovou skandinávskou všehochuť za dohledu povolaných, kteří ví nejlíp, jak se v dané poloze orientovat. Zajímavé jsou pro mě klávesy, respektive dvojí metr, jak je vnímat. Do průběhu skladeb jsou zakomponovány vkusně. Díky vstřícnému zvuku se netopíme v patosu nabubřelé symfonie, nejsou tedy zbytečně vytaženy. Jejich role není stěžejní, ale rozumně splývající s tím, jak se deska proměňuje a jaké nálady nabízí. Zkrátka od každého trochu. Někdy to má své klady a člověk si ve své aktuální nenáročnosti přijde na své, ale jinak je to spíš taková poslepovaná klasika, co nijak nevybočuje, jako spíš splňuje, co se od ní očekává. 

 


Druhým pohledem je využití klapek v úvodech a dohrách jednotlivých skladeb. To je totiž takový průvodní jev tohoto alba. Mustr. Dát každé skladbě její intro a outro. A tady už je na problém zaděláno. Ty klávesové úvody a závěry jsou více méně otravné. Deska díky nim ztrácí na spádu a oddává se jakési soustředěně meditační mezihře, která mi moc nedává smysl. Když se na tyhle předehry a dohry skladeb podíváme pěkně zblízka, nenajdeme na nich nic zvláštního. Proto je vnímám víc jako rušivý element, než nutnou potřebu nechat každou skladbu temně vzplanout a pak taky zhasnout. Úvod alba v podobě As Seen Through the Eyes of the Prophet obstará religiózní intro s ženským chórem. Song potom za zvuku sklovité ozvěny původního motivu jen dohrává. Tak se to opakuje u každé písně, jen s jiným motivem. Druhou věc vyprovází dark ambientní linka a trochu jiná dark ambientní linka uvede zase skladbu třetí. V obou se pak stejným způsobem přidá na outru. Religiózního rozměru nabývá také závěrečná skladba Parallellt dubbelliv, tentokrát začínající mužským chórem a v závěru vychlazená strohým zakončením.


Samotný rozbor skladeb je asi zbytečný. Atmosférický black metal Høstsol v sobě nese všechny atributy žánru a je veden zkušenými harcovníky. Kdyby skladby nebyly protkány těmi mezihrami, vše by víc odsýpalo a nepřikrývalo se jako dekou zbytečnou mysteriózností. Já ji z nahrávky stejně necítím. Proudí z ní víc přirozenosti, nenucenosti a nadhledu. Což mi potom s tím prokládáním nejde dohromady. Užívám si příjemné basičky, která materiálem krásně vybublává na povrch. Nálady se střídají, aby nakonec vyústily v tu zásadní. Typicky severskou, rozevřenou přes všechny tři země. Dočkáme se nordické vichřice, stejně jako příjemnější a melancholičtější tváře kapely. Kvarforth umí naléhat, ať pod silou včelího ataku, s kýblem špíny v ruce, nebo ve výpravnější a citlivější poloze. Vše je v zásadě dobře, pokud jde o řemeslo. Jinak jsou samozřejmě k mání desítky charakterově zásadnějších nahrávek, kterým L​ä​nge leve dö​den jenom hlídá záda. Takže, i když je všechno v relativním pořádku, status nevšednosti nepřichází a album časem zapadne. Škoda, že se kompozičně jede podle jedné šablony. Takto je L​ä​nge leve dö​den úplně bez překvapení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky