Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
HVOB - Too

HVOBToo

Ruadek29.11.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Xaomi Redmi T11 + Poweramp + Intenze Cliq
VERDIKT: Návrat HVOB k tvrdému výrazu neskutečně sedí, je to deska kontrastů a přesné trefy na cíl.

Pátá studiová deska a deset let na scéně. Co všechno lze očekávat od kapely, o které se už od samého začátku mluvilo jako o velké naději taneční scény?

 

Tak především je to rachot. Nářez. Od první chvíle, od první sekundy to ucítíte. Hrubý techno beat, který to do vás sype hned od začátku. Co na minulé desce rozpoutala až čtvrtá Butter, tady startuje hned od začátku. Možná budete mít na chvíli pocit, že tohle je techno z Berlína, ale pak uslyšíte Annin zasněný hlas a jste doma. Žádný Berlín, ale Vídeň.

 

Too je deskou o kontrastech. Klidové pasáže (jako v singlové Eyes Alive) střídají ostré beatové pasáže, které HVOB šly vždycky výborně. Zde to jde ale ještě víc do extrému, než třeba předváděla (dnes již legendární) Trialog z roku 2015. Konstrukce skladeb připomíná rozjetý DJ set, ze kterého jistě řada nahuštěných pasáží vznikla. A dolaďování, na to měli dostatek času v období covidu, které i tyhle workoholiky zaseklo na místě.

 

 

"TOO je naše dosud nejdrsnější a nejjemnější album. Z hlediska zvuku jsme chtěli prozkoumat prostor extrémů mezi odchodem a ústupem, mezi odhodláním a pochybnostmi o sobě samých. TOO je věnováno stavu naší mysli při hledání vnitřní a vnější sounáležitosti. Album zachycuje život v dichotomii vlastních a cizích očekávání, v pocitu, že těmto očekáváním nedostojíme, v obnovených pokusech se od těchto očekávání osvobodit." (wonderlandmagazine.com)

 

Na desce máte pocit, že chillové pasáže slouží jen jako hluboký nádech. Takhle přesně funguje geniálně vystavěná dvojka Capture Casa. Po dvou a půl minutách probije prostor dunivý rytmus a stačí málo, aby vás to dostalo do pohybu. Dvojice vrství citlivě, návykové pasáže proměňuje v náběhy do refrénů, které jsou Anninou doménou. A na tom dvojice za těch deset let setsakra tvrdě zamakala, aby vyznívala takhle. Dospěle, syrově a svým způsobem ještě stále alternativně.

 

 

Je to pátá deska. Druhou jsem viděl naživo a byl unesen performancí s živým bubeníkem. Další dvě stavěly kapelu do jiného světla, ale už na Rocco bylo znát, že chtějí opět přitvrdit. To se stalo zde a je znát, v čem HVOB dominují. Je to čtyřicet sedm minut čisté elektronické nirvány, která staví na průzračné a čisté produkci, kterou vlastní evolucí dosáhli až sem. Je to přehledné, masivní, přesto neuvěřitelně křehké.

 

Mé doporučení pro všechny milovníky současné elektronické muziky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 29.11.22 7:35odpovědět

Z této kapely se vyklubala v mém případě velká láska :-) A tuto desku sjíždím pořád dokola od dob jejího vydání. Šílenství :-D

Ruadek / 30.11.22 9:05odpovědět

Jasný. Taky jsem si na tom vypěstoval závislost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky