Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
I Am No Hero - Without Antennas

I Am No HeroWithout Antennas

Symptom29.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Komorní debut řeckých post-rockerů má své autorské chvíle a ten pocit, kdy se světlo vylije ze tmy, tak ten by tu byl.

Když přijdou dny všední a je třeba zvolnit životní tempo, mohla by se hodit právě tato deska. Osmero skladeb drží nivó daného žánru a intimní formou bez zbytečného dramatizování zhudebňuje všednodennost s příchutí věčné touhy po překonání lidských těžkostí. Jsou chvíle, kdy řecký kvartet hraje skutečně lahodně. U dvojky The Clouds Are Floating In The Sky, která asi nejlépe vystihuje hloubku hudebního jasnozření kapely, jsem se dokonale zacyklil. Představa vetknutá do názvu, témbr, skladatelský oblouk, instrumentace, všechno na svém místě – A2, zásah, potopeno.

 

Některé nápady možná zní trochu nedopečeně, jakoby je někdo vyndal z trouby v nevhodnou chvíli. Kupříkladu přechodům do hlasitého režimu ve třetí Finding Trees Instead Of People chybí to správné nazvučení, co by podlomilo nohy. Kapele sluší především jemná poloha před rozjezdem, kdy čtveřice hráčů splétá dohromady jednotlivé tóny a pomalými tahy štětce odhaluje obrysy budoucího obrazu. Vnoření se do hlubší části kompozice čtvrté Outside. The Light vyšlo na výbornou, nástup zkresleného zvuku baskytary v závěru gradaci už tolik nepomohl.

 

Zatímco slibný začátek titulní písně Without Antennas výborně pracuje se základním zvukem nástrojů, druhý poločas trochu kazí fádní sólová kytara. Při poslechu úvodní části šesté 2 Moments Of Clarity Before You Fall Asleep je jasné, odkud vítr vane a není možné zde nevzpomenout na matadory žánru, japonské Mono. Zasněný začátek ve stylu desky You Are There (2006) míří vysoko a chybí tomu jen trochu větší dravost v závěru, aby celé to bezmála desetiminutové crescendo dostalo křídla a dotklo se oblohy. Trochu infantilní sedmička Morning vnáší do hry nejen zrychlení, nýbrž i prvoplánovost, která budiž zapomenuta a odpuštěna. Desku uzavírá osmá Openin Night a je dalším malým tahem na plátně možností, vedeným sice zručně, jistota ruky mistra tomu ale chybí.

 

Dílo bylo završeno po ročním experimentování a vlastním nákladem vydáno světu napospas. Jak už to tak bývá, výsledek se potýká s některými neduhy začínajících, obsahuje ale dostatek slušně odvedené práce a toho správného hudebního pnutí. Hlavní slabinou desky, jak já to vidím, je ne úplně povedený zvuk některých hlasitějších pasáží. Škoda, ledascos by šlo umně zahalit přiléhavějším zvukovým hávem. V opačném případě se obnažená pravda o slabinách v partesu těžko usmlouvá na uměleckou licenci. Na každý pád je Without Antennas debut, ze kterého je cítit vize a zápal pro věc.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky