Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ice Ages  - Nullify

Ice Ages Nullify

Victimer26.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Anulováno a znovu probuzeno z brlohu. Mistr Protector se po letech nečinnosti rozhodl aktivovat své ryze elektronické srdéčko. Škoda.

Das ist etwas úplně náhodného, že jsem se po letech prokousal zpět k projektu Ice Ages. Měl jsem ho dobře uklizený a ještě lépe zamčený, moc jsem jej nevnímal a ono to prakticky ani jinak nešlo. Bylo ticho po pěšině. Strašně moc dlouho. Minulé album bylo do jisté míry zajímavé v tom, jak se snažilo vyklánět z okna a skrz elektronickou mašinérii dál pozorovat horizont a rozplétat pozoruhodné příběhy zavánějící silnou představivostí. Jako se děje v Summoning, domovské to kapele páně Protectora. Ten rukopis je zkrátka daný...


Nové album po jedenácti letech? Už to tak bude. Nedejme se ale zlákat ztvárněním obalu. Ten úplně nedefinuje to, co se na novince skutečně odehrává. Až se ve mně na chvíli probudila touha po starých Aborym. Tedy po těch časech, kdy ještě byli při smyslech a nedali všanc svou soudnost a vlastní ksicht. Ta fabrika vypadá mocně, ale v podání Ice Ages se dotýkáme jejího plůtku jen sotva znatelně. Doopravdy jsme daleko za areálem, někde na cestě za pohádkově barevnou oblohou téhož výjevu. Jako druhé pozorovací místo bych tipl studio s výhledem na krajinu, kde je možné si zvolit vlastní cestu vyhasínající záliby v EBM kapelách klasického střihu. Vlastní cesta se cení, ale výsledek je suchopárný, amatérský a svým způsobem až protivný. Nic pro mě. Já rád hnusné odcizení, záplavu nevyléčitelných nemocí, mentální napadení a třes těla pod vlivem těžkých depresí. Ice Ages sice místy zní jako kdyby měl Falco choleru, ale to situaci příliš nezachraňuje. A o mrtvých jen dobře...

 


Je to tak, novinka Nullify mi do cesty vrazila ceduli s jasně čitelným nápisem STOP! Ne, my kamarádi nebudeme. Zmíněné předchozí dílo Buried Silence v sobě mělo epický, místy až mrazivě tajemný charakter, jakkoli bojovalo se svou vlastní průměrností. Nové album už jde ale za hranu. Táhne tu původní průměrnost ještě více ke dnu. Krásné melodie jsou upozaděny na úkor rádoby silného motivu určujícího chod každé skladby a do popředí se dostává stereotyp a nuda. Jako prase!


Ano, ani Buried Silence nebylo bůhví jakým nezemským artiklem a v podstatě se ohánělo těmi samými prostředky, ale tehdy to mělo aspoň nějakou hodnotu. Nullify mi připadá jako oživená forma toho, co bylo na Buried Silence za hranou, x krát prohnaná efekty a vrhnutá mezi hamižný lid. Pořád stejná písnička, pořád stejné manévry, děsným způsobem zešrotovaný vokál a výpravná cesta za zážitky se rázem mění v ušmudlanou obchůzku kolem křoví, kde kdosi nespokojený vyhodil nepovedený podkres vadné bojůvky. Game over, mašinka se zadřela. X-letá prodleva v tomto případě nezamrzí, berme ji jako reálnou. Nebo jako špatný vtip. Ice Ages mi vážně nechyběli...

 


Skladby samy o sobě mají až tanečně epický charakter. Každá je vedena hlavním, (dejme tomu) chytlavým motivem, který vyvolá víc dojem mutace parketu, jak těžce industriální koma. OK, beru. Dojem finální je ale roven velké nafouklé bublině, která v sobě nese jedno velké nic. A jestli se na chvíli pohne (songy Chasm a The Wheel), je to jen smradlavý závan, který by bylo stejně dobře vyvětrat. V Chasm se dočkáme trochu víc Summoning a v The Wheel se opravdu dotkneme industrialu. Ale jsou to jen záblesky. Jinak jsme neustále pod svitem jednoho motivu, který si těžce hrne svou neupravenou cestičku skrz hustě naflákanou elektronickou změť. Vážně nevábnou.


Poslouchat celé album je pak úděl pro ty odvážnější, kterým nevadí se dál proplétat nudnou produkcí bez špetky ideového rozechvění. Přiznávám, dal jsem to šestkrát. Víc nebylo v mých silách a při posledním poslechu se album svého konce nedočkalo. A zde je to nejvhodnější místo poopravit závěr článku k minulému albu. Jen ať je mistr Protector nadále věrný metalové epice a na strojařinu zapomene. Nechme ji spát zase velmi, velmi dlouho. Vlastně už navěky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky