Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Iggy and The Stooges - Ready to Die

Iggy and The StoogesReady to Die

David20.6.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO (250 Ohm)
VERDIKT: Žádná vata, hluchá místa, uvolněné, jednoduché a úžasně poslouchatelné. Tohle jsou Stooges, které zbožňuju.

Konečně výborná deska Stooges! Tedy ehm, Iggyho and The Stooges, mám-li být zcela přesný. Sami zřejmě tušíte, proč onen návrat k názvu z dob kolem legendární placky Raw Power… Bohužel, začátkem roku 2009 si paní Smrtka našla cestičku i ke dveřím zakládajícího člena, kytaristy a později také basáka Rona Ashetona, který tak rozšířil stávající trojlístek dnes již bývalých členů Stooges, jež svůj definitivní odchod stran záře reflektorů plánovali nejspíš jinak a především později.

 

Nicméně Iggy, Ronův brácha Scott, Steve MacKay a služebně nejmladší Mike Watt se prakticky záhy i přes nepřízeň osudu rozhodli nesklonit poraženecky hlavy a pokračovat i bez jednoho z hlavních mozků kapely. Do party přizvali starého známého Jamese Williamsona zodpovědného za trýznění šesti strun na již zmíněné fošně ze sedmdesátéhotřetího a výsledek vážně stojí za to!

 

Iggy

 

Jestliže otravně vyčpělý, těžkopádný a nezáživný garage punk rock bez výraznějších momentů, jakým se pánové prezentovali pod dohledem věhlasného Steva Albiniho na comebackové desce The Weirdness, pro mě znamenal jednoznačné zklamání, novinka Ready To Die onu blátivou pachuť zprzněné legendy zaplaťpánbů bez pardonu vyplachuje extra silným a nešizeným destilátem kam patří! Stooges konečně nechybí energie, drajv a především plné hrsti vynikajících nápadů. Ale tentokrát nejde jen o deset nabušených songů, které vás hned zkraje kopnou do rozkroku, nacpou do letadlové turbíny a nedovolí ani na okamžik vydechnout. Iggy se nebojí několikrát velmi efektně povolit otěže a svým hlubokým, nakřáplým hlasem protřelého, ošlehaného rockera vyprávět pouze za doprovodu akustické kytary o životě, tomhle světě, reálných věcech naprosto srozumitelným, jasným a přímým způsobem. Ani na okamžik nemám problém věřit každému jeho slovu. Tohle je realita, žádní dráčci, satánci, vodníci, sněhurky a já nevím, co ještě… Deset skladeb na ploše necelých pětatřiceti minut. Maximální koncentrát, žádná vata, hluchá místa, uvolněné, jednoduché a úžasně poslouchatelné. Tohle jsou Stooges, které zbožňuju. Rock´n´roll ve své nejčistší podobě. Pro mě zatím jedna z nejlepších desek letošního roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky