Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ill Niño - Dead New World

Ill NiñoDead New World

Jirka D.16.11.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Pro fanoušky bude Dead New World další z řady povedených desek jejich oblíbenců a musím přiznat, že z těch pěti alb, které zatím Ill Niño vydali, bych tuhle placku pasoval tak na třetí místo. Pro ty z vás, kterým takhle kapela nic neříká, bude jejich novinka pouhou epizodou, která se stane, projde kolem vás a zase zmizí v dálce.

Když jsem tu zhruba před měsícem psal recenzi na první, výborné album amerických Ill Niño, zbývalo jen několik málo dnů do vydání v pořadí pátého potomka pokřtěného na Dead New World. Abych uvedl hned na začátek věci na pravou míru, tuto kapelu jsem už před nějakým časem přesunul na druhou kolej mého zájmu a tak, kdybych se akorát nešťoural v minulosti, asi bych novou desku přehlédl mezi množstvím jiných a přílišné pozornosti by se jí určitě nedostalo. Situace v bitvě se ale mění každým okamžikem a tak se stalo, že poněkud neživý nový svět se mi poněkolikáté ocitnul v přehrávači a já pátrám, kam se Ill Niño za to pro mě „slepé / hluché“ období posunuli. Ale asi to vezmu od začátku.

 

První novinkou oproti předchozímu Enigma je opětovná výměna labelu a to od betonových bot Cement Shoes k Victory Records, který znám asi stejně málo jako prvně jmenovaný. Druhá na první pohled viditelná změna je ztvárnění obálky alba, které se dle mého lehce navrátilo k začátkům kapely a přitlačilo na pilu. Podivné voo-doo zombíky má na svědomí Tim Butler ze studia XIII Design, který páchá zakázky například pro Disturbed, Slipknot nebo Metallicu, takže se tu nekoná žádná amatérská fušeřina. No a tím s výčtem novinek a změn končíme, protože zbytek už je staronová historka o jedné talentované kapele z New Jersey, která si svým osobitým pojetím nu-metalu vydobyla trochu té slávy a vavřínů.

 

Dvanáct písní, pětačtyřicet minut hrací doby, zatím singl k Against The Wall, nějaké to promo video....v podstatě stále stejný, osvědčený a logický scénář. Spíš se pokouším hledat něco nového v hudbě samotné, protože jsem měl (a vlastně stále mám) pocit, že se kapela zasekla v tom, co se jí osvědčilo a nijak zvlášť se nesnažila vybočit, vyzkoušet si něco nového a vystoupit zase o stupínek výš. Proč taky? Fanoušky podobná muzika baví, dobře se vstřebává a není nijak náročná. Co víc si může přát běžný konzument než trochu těch melodií, sem tam i rychlejší party s pořádným, „hrdelním“ hlasem a ostrými kytarami, aby si taky trochu zablbnul a pak nakonec nějaký love song pro uklidnění, pro citlivější povahy. Každý si najde ten svůj kousek, který mu sedne a pokud se sound kapely navíc okoření i „latinskoamerickými“ rytmy, které se sice omezily pouze na perkuse a občas použitou španělštinu, vyjde mnohým výborná a originální kapela. Pravdou je, že takové pocity a jsem měl někdy v roce 2001 a pevně si za nimi stojím. V té době byli Ill Niño výborným zjevením, které okořenilo již dobře zaběhnutý nu-metalový main stream a svým přístupem k muzice mě víc než omráčili. Když jsem ale stejnou kapelu slyšel podruhé, potřetí a počtvrté pouze z drobnými, kosmetickými úpravami, nadšení bylo najednou pryč, jinak to ani nešlo. Bohužel ani Dead New World není výjimkou a potvrzuje, že se pánové ve své pozici dobře zabydleli a vyhovuje jim z ní moc nevystrkovat hlavu.

 

Po několikátém poslechu mám pocit, že na Dead New World se snaží kombinovat syrovější a agresivnější muzika ala Revolution / Revolución s melodickou hitovostí One Nation Underground. Obojího není dosaženo v takové míře, v jaké jsem to všechno už jednou slyšel a tak začínám být lehce rozpačitý ... a snažím se stále hledat něco nového. Celkem vítané je občasné kytarové sólo – ne tak častý prvek v tvorbě Ill Niño, ale už ne tak příjemné jsou přetažené perkuse, které klepou na albu až moc a snaha vytvořit „cizokrajný“ feeling moc nevyšla. Asi nejslabším partem je cover Bullet With Butterfly Wings od The Smashing Pumpkins, kde si amíci ukousli příliš velké sousto a naprosto nedosáhli atmosféry a temperamentu původní nahrávky. Ale třeba to nebylo úmyslem, nevím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky