Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Battles In The North

ImmortalBattles In The North

Sorgh20.10.2012
Zdroj: MC
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Zde už Immortal dosahují mety, která znamená nesmrtelnost. Naprostý kult, kapela se dostala na vrchol svého blackmetalového osudu a zakořenila. Kolik je toho ještě před nimi zatím netuší. Ani to, že zanedlouho ten svůj pure styl postupně opustí...

Mise omrzlých údů a ušních boltců směle pokračuje i v dalších letech a stále jí nedochází dech. Roku 1995 je vydáno jedno z nejkultovnější alb kapely nazvané Battles in the north. Skvostný a stylový název, skvělý obal a pravdivá hudba se zde snoubí ve kvalitní kompilaci umění, v mezích možností skoro dokonalý tovar.

 

Pomalované trio je nyní zredukováno na duet věrných a odolných, dva kořeny jdoucí s logem Immortal v časech dobrých i zlých. Nečekaně odchází mistr rychlých paliček Eric, zabloudivší Armageda se stále ještě nenašel a tak veškerá produkce padá na bedra Abathovi s Demonazem. Zejména kapelník Abath toho má na svědomí mnoho, krom kytary obšťastňuje prakticky vše co se dá, kráká, drtí basu a suveréně obsazuje i štokrle za sadou škopků, které po dezerci svého předchozího pána těžko hledají svoji identitu.

Klika, že kapela stále odolává klávesové špíně, to by už na toho chudáka bylo trochu příliš.

 

Kapitolou samou pro sebe je obal desky, o kterém je třeba se zmínit hned zpočátku. Vždyť právě na něm poprvé spočine lačné oko skrápěné slzou mrzkého chtíče. Mě na první pohled uhranul, asi svojí jednoduchostí až minimalismem, sám se divím jeho síle. Muzikanti v objetí svých nástrojů dřepí na sněhové pokrývce  a nenávistně hledí do čočky objektivu. A právě ten kontrast černých klaunů na bílém pozadí je silně hypnotický, tak neobvyklý. Fotka je tvořena jakoby ve stylu techniky „high-key“, spíše tedy jen to pozadí, sami Immortal jsou na to až moc kontrastní a sobecky vynikají, neřádi.

Hudebně se nejedná o žádný převrat oproti minulému Pure holocaust. Labužník i zde nachází klepačku ne zrovna nejlépe nazvučených bicích, které místy připomínají tlukost rozjařených batolat do plechových hrnců staré mamy. Jejich někdy obludné přechody nutně vyloudí úsměv na tvářích znalých obdivovatelů. Je nabíledni, že Abath je schopným, i když průměrným multiinštrumentalistou.

Jinak je to taková milá kytarovka, drsnost smirku někde na čísle 400 o rychlosti 6000/min.. Komu se nelení tomu se zelení, pravili Immortal a tak hledej v závěji sněhu ztepilý blatouch, povadlý kapraď samec nebo konvalinku. Sněžná slepota znesnadňuje orientaci a silný fukar klátí tělem v rytmu slabě slyšitelných plecháčů.

Texty se celkem nepřekvapivě věnují bouřím, ledovým větrům a havranímu trůnu. Tedy podobná přírodní, lehce fantaskní romantika. Poprvé je zmíněna říše Blashyrk, ke které se upíná závěrečný opus Blashyrk (Mighty Ravendark). Výborný je klip, ta směs komična a vážné fascinace, když tito divočáci křepčí na skalisku kdesi nad fjordem, pobíhají jako malí kluci a hrozivě zírají do kamery. Pravda, před pár lety coby blackmetalový fanoušek-benjamínek jsem to žral a zuřivě si u toho kousal nehty. Teď po letech zůstalo jen to kousání a na klip se podívám sice se zalíbením, ale již s mírným nadhledem a rezervou.

 

Co vyzdvihnout z desatera písní? Výborná je titulní a zároveň úvodní věc Battles In The North. Taktéž kvalitní kousek Grim And Frostbitten Kingdoms nabízí stylový klip, který je zcela v souladu s obalem desky, ten kontrast černokněžníků oproti bílému pozadí je bomba.

Vyzdvihovat jednu píseň na úkor ostatních ovšem nelze, tato sada je nesmírně vyrovnaná a nemá slabých míst. Toť jeden z výrazných kladů Battles In The North.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 7.11.12 10:52odpovědět

ten zvuk!!! museli mít aparát v mrazáku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky