Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Některá setkání jsou nečekaná a o to více příjemná. Mezi taková bych zařadil i to se slovenskými black metalisty DIMONSIUM CHAOTIC. Kapela, ke které jsem přičichl až v posledních týdnech a která mě svým materiálem vrátila o pěkných pár let zpátky, přesněji do let devadesátých, kdy melodické černé umění kvetlo na téměř každé louce temného království. Není nad to si podobné časy připomenout a nechat vdechnout odér oněch okamžiků zpět. To byla má první myšlenka a na základě těchto pochodů jsem také jednal. DIMONSIUM CHAOTIC odkazují svým konáním na etablované soubory tehdejší scény jako jsou Limbonic Art nebo Hecate Enhroned. Tyto dvě stálice vidím k poslední tvorbě slovenské družiny jako nejvíce příbuzné. Ovšem klasiků žánru se dá dosadit určitě více. 

Tvrdit ovšem, že naši východní sousedé po tvůrčí stránce nějak strádají, by nebylo na místě. Materiál "Labyrinthum Nebulae" je v rámci možností určitě nadstandartním počinem a žijící si svůj vlastní život. Kapela výrazně pokročila po zvukové stránce, neboť debutové demo "Demoltia Universa" bylo opatřeno skutečným UG zvukem. Oproti garážové produkci je novinka na míle vzdálená a myslím si, že nejsem sám, kdo se domnívá, že právě takto by měl extrémní melodický black metal znít. DIMONSIUM CHAOTIC vydáním novinky zkrátka posunuli svůj výraz o mnoho světelných let dopředu. Kosmické prostory, vkusně atmosférická nálada, rychlé palby melodických kytar, latina, vše potřebné je nastartováno směr tápající konzument. Nepřipraveného, popřípadě delší čas absentujícího (podobně jako já) jedince ve sféře universem obtékaného černokovu, by mohla nahrávka vrhnout až k superlativům, ale pří vší úctě k recenzovaným tomu nakonec tak úplně není. První poslechy byly nastaveny o poznání jinak, než ty další. Fakt, že se jedná o jasný nadprůměr, je ovšem nezpochybnitelný.

Libující si ve výše popsaním stylu by tedy měli zbystřit sluch, začít jednat a po "Labyrinthum Nebulae" se začít shánět. Přes jisté neduhy vzniklé vršícími se poslechy, je album pořád schopné konkurence těm povolanějším a nejsem si jist, jestli jsem na území CZ/SK podobně kvalitní (v rámci tvrdého melodic black metalu) vůbec zaregistroval. Líbí se mi jak DIMONSIUM CHAOTIC pracují s jednotlivými motivy, umí vytvořit mystickou auru, stejně jako se nebojí momentálního vyklidněni a umění vyčkat. Celek je sice extrémnějšího ražení, ale není jen bezduchým mlácením s pár údery v klávesnici. Je promyšlenou strukturou skladeb a ty jsou pak velmi poslouchatelné. Některé přechody z ostřejších do relaxačně hozených poloh jsou trochu křečovité, ale slabých míst celkově deska mnoho nepobrala, takže nač je přehnaně zdůrazňovat...? Souboj s "Labyrinthum Nebulae" není něčím nepřekonatelným, natož neschůdným a spokojeny nakonec mohou být obě strany, jak kapela, tak posluchač.

Jistě se najdou tací, co budou brblat nad nepůvodností a neobjevností, ale o tom také není celý náš svět a není o tom ani svět DIMONSIUM CHAOTIC. Ten je v posouvání vlastních možností oblíbeného stylu, v překračování dalších překážek a v překonání předchozího opusu. A k tomu po všech stránkách došlo. Moje cesta po krajinách věčnosti s kosmickým prachem ve vousech byla pozitivní a mile nostalgická.