Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rok 1997 je zapsán do metalových análů zlatým písmem. Ikony jako Dimmu Borgir, Cradle Of Filth nebo Emperor vydali vskutku legendární alba a pro mě tento rok zůstává jedním z nejvýraznějších. Možná to je i tím, že nedlouho po tomto roce jsem se poprvé ponořil do tvrděmetalového vlnobití a tyto desky byli vlastně ještě silně aktuální. Taková síla hned v úvodu!

Ani naši tajtrlíci z Immortal nezaháleli a vydali hrdého nástupce „severních bitev“ se stylovým názvem Blizzard Beasts. Opět tématický název, opět hrozivé portréty na obalu. Už se nedivím a vychovaně žasnu. Blizzard Beasts je z určitého pohledu na vývoj Immortal zcela zásadní. Omrzlou bubenickou sesli totiž rozmrazí olbřímí Horghova prdel a bude zde udržovat zatuchlé teplo po následující roky až doteď. Stává se stálým kumpánem dvojice hlavních mechaniků a ani občasné zaskočení si k Hypocrisy nebylo chodu Immortal na překážku.

Dalším zcela novým prvkem jsou prvotní závany epické esence, která se zde zatím jen jemně připomíná, aby pak naplno propukla na následujícím albu. Vichroidní a lezavě omrzlá metelice je zlehounka jemněna, Demonaz zde popustil uzdu melodičtějšímu cítění a jeho kytara prosvětlila šerou bouři novou nadějí na slunce. A ono opravdu občas probleskne mezi naducanými mraky. Jak málo stačí k vyvolání úsměvu.

Abbath se ovšem dál mračí a nehodlá tolerovat žádné jemnostslečinky. Zůstává věrný surovému blacku a Demonaz nemá na své vylomeniny mnoho prostoru. Avšak nechce být z kapely odejit a tak se srovnává do latě a drží basu. Nebular, winter, frost. Toť klíčová hesla devíti zimních rapsodií, které by mohli býti lacinou alternativou chladícímu médiu v lednicích. Místo plynu by potrubním systémem kolovaly noty a řev, Norsko by se stalo velmocí na trhu s bílou technikou a Gorenje by se radši vrhlo pouze na výrobu sporáků