Recenze: Imperial Crystalline Entombment - Abominable Astral Summoning

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Imperial Crystalline EntombmentAbominable Astral Summoning

Garmfrost30.7.2025

Zdroj: mp3 / promo od vydavatele

Posloucháno na: phone, Marshall Major IV

VERDIKT: Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.

Aniž bych si toho byl kdy vědom, Imperial Crystalline Entombment (ten název si nezapamatuju ani na tisíc let), má kultovní status. Před cca dvěma dekádami díky svému debutu Apocalyptic End In White získal respekt u milovníků brutálního black metalu. Za kapelou jsou podepsaná vcelku známá a respektovaná jména spíše z deathmetalového světa. Jméno vokalisty IceSickKill zřejmě širšímu posluchačstvu mnoho nenapoví, ale jeho civilní jméno Mike Hrubovcak bez debat ano. Jeho hlas je dobře známý z jeho působení v Monstrosity nebo Vile. Řekl bych, že avantgardně deathový projekt Azure Emote rovněž vzbudí patřičný zájem a rozruch. Jeho kolega, také multiinstrumentalista Bleak - Ron Vento, který má v ICE roli multihráče a tvůrce si své místo v historii extrémního metalu získal např. s Aurora Borealis.

Imperial Crystalline Etnombment se po delší pauze vrátili s výbornou řadovkou Ancient Glacial Resurgence, s kterou plynule navázali na staré časy a ne jinak tomu je i nyní, po dalších dvou letech, kdy vydávají nový počin Abominable Astral Summoning…

Oba pánové spojili své síly s Mammothem, Blisserredem a Avalanche a natočili další porci seversky znějících jedovatých ohavností. Nové album by podle marketingových slov mělo být nejbarbarštější z celé dosavadní diskografie, nicméně já vnímám úlitby směrem k houpavému groove, které před lety proslavili norští velikáni Satyricon.

Také hlas IceSickKilla mi tentokrát připomíná Satyrův projev popravdě hodně. Kdybych měl zůstat u srovnávání se Satyricon, myslím na éru Rebel Extravaganza a trošičku Volcano… Ale mnohem mnohem nasypanější a brutálnější. ICE jsou po této stránce nezastavitelní a vskutku extrémní. Deathové kořeny jsou znát.

Kapela sama svoji hudbu popisuje jako neúprosný blitzkrieg, nebo arktickou vichřici. Musím s nimi souhlasit. Zvukový kabát si vzal na starosti opět kapelní mozek, Bleak, který dobře ví, co nahrávka potřebuje. Mrazivý front cover přinesl IceSickKill a ten vhodně v modrých odstínech doprovází náladu desky.

Zamotal jsem mezi inspirace Satyricon, ale asi bych neměl zapomenout na Immortal a pro svou našlapanou neúprosnost možná starší nahrávky Marduk. ICE se o nějakou osobitost nepokouší ani za mák, ale musím se přiznat, že mi to vlastně moc nevadí. Album je příjemně extrémní, nenudí a je plné atraktivních nápadů. Tuším, že pro okaté pokukování po Skandinávii mě brzy přestane poslech Abominable Astral Summoning bavit, ale už rozumím, proč Imperial Crystalline Entombment mají černěkovoví amíci rádi a proč se jim nebrání ani v Evropě. Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?