Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Imperial Crystalline Entombment - Abominable Astral Summoning

Imperial Crystalline EntombmentAbominable Astral Summoning

Garmfrost30.7.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.

Aniž bych si toho byl kdy vědom, Imperial Crystalline Entombment (ten název si nezapamatuju ani na tisíc let), má kultovní status. Před cca dvěma dekádami díky svému debutu Apocalyptic End In White získal respekt u milovníků brutálního black metalu. Za kapelou jsou podepsaná vcelku známá a respektovaná jména spíše z deathmetalového světa. Jméno vokalisty IceSickKill zřejmě širšímu posluchačstvu mnoho nenapoví, ale jeho civilní jméno Mike Hrubovcak bez debat ano. Jeho hlas je dobře známý z jeho působení v Monstrosity nebo Vile. Řekl bych, že avantgardně deathový projekt Azure Emote rovněž vzbudí patřičný zájem a rozruch. Jeho kolega, také multiinstrumentalista Bleak - Ron Vento, který má v ICE roli multihráče a tvůrce si své místo v historii extrémního metalu získal např. s Aurora Borealis.

 

Imperial Crystalline Etnombment se po delší pauze vrátili s výbornou řadovkou Ancient Glacial Resurgence, s kterou plynule navázali na staré časy a ne jinak tomu je i nyní, po dalších dvou letech, kdy vydávají nový počin Abominable Astral Summoning

Oba pánové spojili své síly s Mammothem, Blisserredem a Avalanche a natočili další porci seversky znějících jedovatých ohavností. Nové album by podle marketingových slov mělo být nejbarbarštější z celé dosavadní diskografie, nicméně já vnímám úlitby směrem k houpavému groove, které před lety proslavili norští velikáni Satyricon.

 

Také hlas IceSickKilla mi tentokrát připomíná Satyrův projev popravdě hodně. Kdybych měl zůstat u srovnávání se Satyricon, myslím na éru Rebel Extravaganza a trošičku Volcano… Ale mnohem mnohem nasypanější a brutálnější. ICE jsou po této stránce nezastavitelní a vskutku extrémní. Deathové kořeny jsou znát.

 

Kapela sama svoji hudbu popisuje jako neúprosný blitzkrieg, nebo arktickou vichřici. Musím s nimi souhlasit. Zvukový kabát si vzal na starosti opět kapelní mozek, Bleak, který dobře ví, co nahrávka potřebuje. Mrazivý front cover přinesl IceSickKill a ten vhodně v modrých odstínech doprovází náladu desky.

 

 

Zamotal jsem mezi inspirace Satyricon, ale asi bych neměl zapomenout na Immortal a pro svou našlapanou neúprosnost možná starší nahrávky Marduk. ICE se o nějakou osobitost nepokouší ani za mák, ale musím se přiznat, že mi to vlastně moc nevadí. Album je příjemně extrémní, nenudí a je plné atraktivních nápadů. Tuším, že pro okaté pokukování po Skandinávii mě brzy přestane poslech Abominable Astral Summoning bavit, ale už rozumím, proč Imperial Crystalline Entombment mají černěkovoví amíci rádi a proč se jim nebrání ani v Evropě. Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky