Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Impetuous Ritual - Iniquitous Barbarik Synthesis

Impetuous RitualIniquitous Barbarik Synthesis

Garmfrost19.6.2023
Zdroj: CD, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60, mobil
VERDIKT: Nervní trans Impetuous Ritual.

Čtyři divné roky jsme museli čekat na nové album australských démonů Impetuous Ritual. Za tu dobu se změnilo úplně všechno. Nic není jako dřív. Nicméně, tvorba zahuhlaných rarachů Impetuous Ritual si své poznávací znaky zachovala. Stále se jedná o chaotický, zlý a nenávistný death metal toho nejhrubšího zla. Otázkou spíše zůstává, zda si kapela zachovala něco z jisté atraktivnosti nápadů, rafinovanosti obrazů malovanými svými nástroji.

 

Zatímco u předchozích nahrávek jsem propadl jejich kouzlu a teprve potom jsem se rozkoukával a přemýšlel o skrytých (ne) půvabech, Iniquitous Barbarik Synthesis nějak nemohu přijít na kloub. Ano, nedá mi to, pořád se k desce vracím. Ale že bych si ji užíval, to s čistým svědomím říct nemohu. Je možné, že se pánové dostali ve svém (anti) umění tak daleko, že není každému povoleno, vydat se za objevy hlukové bondage, abstrakci a všudypřítomné bolesti.

 

impetuous ritual

 

Impetous Ritual využívají death metal coby stavební materiál pro vykreslení své vize avantgardního masakru. Nejasnost kompozičního procesu a nemožnost vychutnat harmonické či disharmonické linie, aniž by se jeden pletl, co vlastně poslouchá, mi byla vždy k chuti. Tohle tápání, tortura hudebního vkusu, ale také vizionářská hloubka mě láká k zničujícím ponorům do mysli jak tvůrce, tak mé vlastní. Ono se stačí vykašlat na běžné vnímání, trochu se rozhodit a nechat se nést kakofonickou vlnou. Pak si všimnete sofistikovaného uměleckého barbarství.

 

Iniquitous Barbarik Synthesis obsahuje vzteklé vyhlazováky i propastný marast, který se táhle lepí jak smůla na paty. Chaotické výboje prvních songů svou nevyzpytatelností a podivnou náhodností unaví i hodně otrlého posluchače. Ten pak bez varování spadne do osudové ohavnosti Psychic Necrosis. Skladba dlouhá přes dvanáct minut nedá nic zadarmo. Následující Sacreligious Penance ji bez milosti rozvíjí. Sem tam se jí mihnou nějaké melodie, ale v podstatě se jedná o pokračující nervní trans. Desku uzavírá chorobná záležitost Metempsychosis, která jakoby spojovala zmíněnou dvojici s masakrujícími nářezy.

 

 

Iniquitous Barbarik Synthesis je ryzí brutalita. Nic není takové, jak se zdá. Hlava vás bude bolet, budete se ohlížet a pořád přemýšlet, co to sakra bylo. S recenzí jsem si dal na čas. Pořídil jsem si album časem na CD. Pořád nic nevím. Nebaví mě, nenávidím ho, poslouchám ho takřka každý den a nějak mi nejde všechno utnout a ulevit si. Impetous Ritual jsou zpět a není to sranda! Hodnocení je v mém případě spíše matoucí. Proto nula.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky