Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Vain - Solemn

In VainSolemn

Sorgh26.4.2024
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kapela si drží vysokou úroveň a posluchačům přináší už tradiční materiál. Je to stále výborné, ale začínám z toho cítit únavu. Další takové album už by mohlo být příliš.

Melodické souznění s frontou tvrdých pasáží, progresivní duch a novátorství. To vždy byli a jsou norští In Vain. Letos jim vyšla deska Solemn a určitě bude zajímavé slyšet další krok v životě této nevšední kapely.

 

Při pohledu zpět se ukazuje, že každé jejich album má to své a ani jedno nejde považovat za slabotu. Všude najdeme jak tvrdé pasáže, tak procítěné a emotivní momenty. In Vain v tom umí dobře chodit. Avšak to první opojení, které jsem zažil při poslechu debutu je dávným, už jen vzpomínaným zážitkem. In Vain jsou tady dost dlouho na to, aby zásadně orali mou psýchou, ale přesto jsem za každou jejich desku rád a vždy se těším na novou.


Solemn se svým zvukem, svými prvními tóny okamžitě přiznává ke všemu, co kapela v minulosti napáchala. Hned jsem našel povědomá znamínka na hýždích krasavice. Opět se potvrdilo to, že kapela už má časy obrušování a ladění dávno za sebou, a už plodí vyzrálé klenoty typického zabarvení. Posluchač po chvíli zjišťuje, že poslouchá hudbu takovou, jakou čekal a jestli je stálým fandou, tak vlastně i žádal. Věrnost zde není podrobena zkoušce, protože u In Vain už víceméně zmizel prvek překvapení a nastoupila zrádná jistota.

 

Jasný rukopis kytarové rytmiky nás uvede do světa, který jsme naposledy zkoumali šest let zpátky. Od té doby jakoby se nic nezměnilo. Opět musíme čelit bohatému vokálnímu ataku, na kterém si In Vain zakládají. Zpěvy vyznávají více forem, týrá nás vzteklý blackový řev, kterému sekunduje hlubší, ale ne přímo záhrobní growling. A opět nás co chvíli hýčkají jemné sborové zpěvy, které jsou cukrem po předchozích ranách bičem. Jede se podle dávno nastavené laťky a posluchač se nemůže ztratit. Ojedinělou zajímavostí je pro In Vain netypický zpěv ve skladbě Beyond The Pale, který najdeme na konci páté minuty. Taková dikce tu, myslím, ještě nebyla. Důležitým faktem je, že se chlapi umí do nástrojů stále vehementně opřít. Přítomnost blacku tady vykukuje za každým, když ne druhým, tak třetím rohem a některé pasáže jsou skutečně tvrdé a nelítostné. Where The Winds Meet je zrovna taková, brojí jak zajímavým duelem kytar v úvodu, tak neřídnoucím blackovým soumrakem. Své koule určitě má i Season Of Unrest, hlavně když se odváže po hezkém partu konejšivého saxíku. A nakonec pro mě asi nejlepší skladba To The Gallows, která se, kromě vlastní syrovosti a samozřejmě i nezbytné melodiky, na několika místech přibližuje epickému tónu připomínajícímu Borknagar. Jde pouze o několik momentů, ale tyto barevné střípky patří do kompletního kaleidoskopu desky, která tyhle drobné detaily potřebuje jako sůl.


Jinak mi totiž vychází, že Solemn je sice stále nadprůměrné album, ale při hledání toho nejlepšího od In Vain bych se raději podíval zpět. Příště by nebylo špatné lehce nabourat zaběhnutý koncept a vpustit trošku nepředvídatelného chaosu. Se zachováním tradičních propriet, které milujeme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 26.4.24 9:29odpovědět

Dobré, ale jenom dobré. Minulá deska mě bavila víc a tahle už podle mě žije hlavně z její podstaty.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky