Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O tom, že nějací Infection Code z Itálie existují od roku 1999, jsem věděl asi tolik, jako o situaci, kdy v Číně na odlehlé křižovatce nedaleko přírodní lékárny spadlo dítěti jízdní kolo do kaluže. Zkrátka nic. Po přečtení doprovodných průpovídek z promo dokumentu jsem sice nabyl informace zajímavé, za to ne moc nečekané a dechberoucí. Nicméně nyní nemusíme Infection Code rozebírat po stránce historické a záslužné, nýbrž pouze po té aktuální hudební, kterou předkládají na zbrusu nové desce La Dittatura Del Rumore.

Nástup desky je velkolepá záležitost. Docela tápu v paměti, kdy mne úvod do alba natolik strhnul. Jde o jasné poselství, které se vrství a přidružuje k sobě další a další tóny a zvuky. Základem je noise vyznění s drone xichtem. Po chvilce se přidají bicí, jejichž specificky cinkající činely budou drásat vaše nervy po celou dobu nahrávky. Právě bicí jsou asi nejobdivuhodnějším nástrojem z nahrávky vůbec. Alespoň já jsem z nich odrovnaný. Pak přijde připomenutí ala poslední deska Oranssi Pazuzu a výlet do neznámých končin může zplna začít.

Vlastně ti Oranssi Pazuzu nejsou tak úplně nevhodným přirovnáním. Celkově je totiž deska hodně výpravná po avantgardně-psychedelické stránce. Důležitým prvkem je však noise, jak už bylo ostatně uvedeno výše. Všelijaké bzučení a zurčení důkladně doprovází každou vteřinu desky, aby posluchač náhodou neunikl tomu prapodivně skličujícímu a nervóznímu dojmu. Dokonce i samotný (jinak čistý) zpěv je ztýrán jakýmsi šumem a bručícím efektem. Výsledek, kde elektronika zastává nějakých sedmdesát procent nahrávky, shledávám velice vkusným a nápaditým.

Ano, je to tak. Dojem z desky mám silný a kladný. Kapela dokázala překvapit, dokázala udržet pozornost po celou dobu nahrávky a nenechala vydechnout. Slabého místa jsem si nepovšiml. Jednoduše vše jak má být. Nepředvídatelný průběh, originální pojetí, silné emoce, divoké pasáže střídající ty pomalejší. Album, které má vše – je neotřelé, ambiciózní a s příběhem. Dokonce i obal lahodí mému oku a vkusně zapadne po bok tolik oblíbených amplionů naší redakce. Stylový materiál, který stojí za prostudování. Výtečný nástup, hladký a pestrý průběh a gradující zakončení. Žádný prostor pro nehmotnou výplň bez charakteru, ale diktatura hluku v té nejlepší formě a nádherných představách. Nečekaně podmanivá muzika.