Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insania - Zapal dům poraž strom...

InsaniaZapal dům poraž strom...

Sorgh21.12.2013
Zdroj: CD
Posloucháno na: JVC MX - D302T
VERDIKT: Kdybych měl brát nejnovější výpověď brněnské Insanie za jedinou bernou minci, z deprese bych nevylezl. Naštěstí není vše jen černé nebo bílé a celá škála tónů šedi může krutou pravdu drobátko zmírnit. Ale hlavně mě chrání jeden fakt – nevěřím v bOHA.

Z brněnské tribuny se šíří rozhořčený a sarkastický Polyho hlas, který jako v dobách minulých a ještě starších zručně tepe do falešných proroků, modloslužebníků a pokrytectví všeho druhu. Zvedá poklopy falešných nadějí, abychom mohli bez příkras pohlédnout do tváře pravdy, která se skrývá pod nánosy falše. Insania hraje jak hraje a dělá už řadu let potřebnou osvětu. Každému se jejich nové album líbit nebude, záležet bude hodně na osobním postoji a názorech. Lidé s růžovými brýlemi a chroničtí optimisté o své berličky možná přijdou. Útěchou v neveselé situaci může být fakt, že řada lidí už tu špínu kolem vidí. Rodí se tak naděje, že problémy se pojmenují a můžeme proti nim lépe bojovat. Každý si ale ponejprv musí uklidit na svém zápraží a pak může dávat na odiv své hrdinství.

 

Zapal dům, poraž strom… působí oproti minulým albům víc jako zpívaný manifest než deska k poklidnému poslechu. I když poklidnému, to není ten správný výraz. Insania se s námi nikdy nemazlila a její desky byly všechno jen ne klidné. Teď ale přichází s ještě surovějším materiálem, který je prošpikován punkovou přímočarostí a obhroublostí. Podobné věci se nikdy nebudou hrát v saloncích hotelů ani designových kavárnách a ani to není jejich cílem. S chutí si ovšem přisednou ke stolu v lidové knajpě, kde se u každého druhého stolu probírá marast současných pseudoideálů. A spustí.

 

Texty, o těch to je opět a především. Poly je servíruje s jasnou a zřetelnou artikulací, písním dominují úderné refrény, které do nás hustí nekompromisně a pod tlakem svoje moudra. Ani ostatní členové kapely se neupejpají a na albu můžeme slyšet jejich hlasy, hlavně v refrénech, kdy sborově křičená hesla útočí s větší razancí. Jinak mi novinka nepřipadá tolik zpěvná jako její předchůdci, u minulých alb jsem si s chutí zazpíval, tady spíš pokorně naslouchám a vidím všechno kolem zle a černě. A není to tím, že by Insania dřív zpívala o pěkných věcech, ale ty melodie měli větší sílu. Nyní se musíme spokojit s několika základními akordy, které svojí kolovrátkovou jednoduchostí tvoří solidní platformu a na ní teprve vyniká síla předávaných informací.

 

Ale každá mince má dvě strany, i v tomto případě. Tam, kde došlo k ústupu kytarových argumentů, s novými se vytasila sebevědomá basa. Její role nabrala na vážnosti a to mě potěšilo, protože skladby jsou díky ní bručivé a nízké. S radostí se pohybuje v první linii, kde si ji můžeme hezky okoukat. V některých skladbách se stává doslova tahounem, jako třeba v Základech zla, kde „vesele“ brumlá a táhne všechny vpřed. Hipija hej! Široké pole působnosti dostaly klávesy, které svým podivným naladěním dávají celému albu nezvyklou atmosféru. Oscilují mezi zvukem, jenž by mohl vydávat kosmický odpad věrně kopírující tvar naší planety (Polevil jsem v modlitbách), a zvukem nějaké dětské formy plastových kláves (Božská komedie). Jsou originální, podivné a nebudou šmakovat každému.

 

I když mi Zapal dům poraž strom... jako album přijde mnohem slabší než Rock´n Freud nebo Kult hyeny, i tady jsem našel dobré a zajímavé kusy. Předně je to singl Sfoukni za mě svíci. To je jednoduše stavěná píseň, která boduje zvláštně nostalgickou atmosférou a silným refrénem. Tedy všemi atributy, které jsem už zmiňoval. Funguje to na výbornou. Textově se odlišuje od zaměření zbytku desky, nedští zlobu ani se s krutým šklebem nevysmívá, ale rezignovaně bilancuje. Život, vztah, co si kdo představí. Píšu ti švabachem je pro změnu  hutná, těžká masáž, která je až bolestně pomalá. Návrat v ní oslavuje dívčí hlásek, který Insania už v historii použila. Zkrátka jako všude i tady nacházím silné momenty, kvůli kterým stojí zato si album pustit. V kontextu tvorby ovšem musím hodnotit o pár bodů níž než jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Martin / 29.6.16 17:07odpovědět

Za mě 100% tohle album miluju.

Ohon / 21.3.14 10:37odpovědět

To je recenze, nebo slohová práce?

TERRORDROME / 1.1.14 1:46odpovědět

Za mňa 100 percent, myslím že Insania nikdy neznela lepšie. Tentoraz sa presne trafili do môjho vkusu, skvelá industriálna šleha a tie perverzné klávesy z 80-tych rokov sú perfektné.

Victimer / 26.12.13 14:05odpovědět

Ale jó, dá se. Pocity mám vesměs stejný jako Sorghán - deska slušná, místy zábavná, ale už nahráli větší pecky. Poslechově hodně vděčná záležitost.

Jirka D. / 22.12.13 10:45odpovědět

Je to možná vtipný, ale trpělivě čekám na gramodesku (která už by měla být hotová). Neposlechl jsem si ani promo CDčko, nestáhl si novinku z uložto, prostě si chci v týhle době taky občas užít to, že na něco čekám, že se na něco těším. Běda, jestli se mi album nebude líbit :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky