Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insect Ark - Long Arms (10" EP)

Insect ArkLong Arms (10" EP)

Jirka D.29.9.2013
Zdroj: černá 10" gramodeska (45 RPM), limitovaná ručně číslovaná edice: 190/500
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

Tenhle desetipalec je záležitost pro sběratele kuriozit a rarit, o tom žádná. Mohl bych začít nějakou biografií Dany Schechter, třeba výčtem kapel a projektů, kde svého času hrála, co všechno už zvládla, o co všechno jste přišli, a pak plynule přejít k tomu, že když ji nezachytíte na tomhle mini-albu, opět o moc nepřijdete a život plyne dál. Jasně, život vyžaduje jistoty, ale občas je třeba zajít i mimo značenou stezku, poškrábat se o trní a spálit o kopřivy.

 

Hudba Insect Ark je především o atmosféře; klasické postupy, aranžmá, tradiční kompozice – nic z toho nepotkáte, cesta to bude osamělá, plná vlastních myšlenek, vlastního světa, vlastní reflexe. Psychedelie hledající v prapočátcích Pink Floyd je možný záchytný bod, ale i ten připomíná spíš maják v mlžném oparu než jasnou logickou konstrukci. S logikou celkově moc nepochodíme, nechme ji odpočívat.

 

Tři skladby na dvou stranách, zjeví se, trvají, pulzují, gradují a pak – namísto ticha – zanechávají rezonující nitro každého, kdo se vybodl na umývání nádobí a do desky se skutečně zaposlouchal. Otázky? Jasně, je jich hodně a odpovědí málo, na desce je nenajdete ... ta je jen průvodce po cestách, otvírá dveře, ukazuje směr, zbytek je ale na vás.

 

Dana pokračuje tam, kde na svém debutním sedmipalci skončila, nač tvrdit opak. Opět nahodila něco tíživé elektroniky, bicích samplů, napnula struny do lap steel kytary, povolila je na baskytaře a zhasla světla. Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 29.9.13 17:38odpovědět

Desku jsem si koupil naslepo a s úlevou musím konstatovat, že mě ten matroš chytl za vajca. Kvalitní, zamyšlená a místy hezky syrová hudba. Zatím jsem neměl sílu ji použít jen jako pouhou kulisu. Vždy se natáhnu na gauč a jen poslouchám. Samotné zpracování desetipalce se nadmíru povedlo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky