Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insect Ark - Long Arms (10" EP)

Insect ArkLong Arms (10" EP)

Jirka D.29.9.2013
Zdroj: černá 10" gramodeska (45 RPM), limitovaná ručně číslovaná edice: 190/500
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

Tenhle desetipalec je záležitost pro sběratele kuriozit a rarit, o tom žádná. Mohl bych začít nějakou biografií Dany Schechter, třeba výčtem kapel a projektů, kde svého času hrála, co všechno už zvládla, o co všechno jste přišli, a pak plynule přejít k tomu, že když ji nezachytíte na tomhle mini-albu, opět o moc nepřijdete a život plyne dál. Jasně, život vyžaduje jistoty, ale občas je třeba zajít i mimo značenou stezku, poškrábat se o trní a spálit o kopřivy.

 

Hudba Insect Ark je především o atmosféře; klasické postupy, aranžmá, tradiční kompozice – nic z toho nepotkáte, cesta to bude osamělá, plná vlastních myšlenek, vlastního světa, vlastní reflexe. Psychedelie hledající v prapočátcích Pink Floyd je možný záchytný bod, ale i ten připomíná spíš maják v mlžném oparu než jasnou logickou konstrukci. S logikou celkově moc nepochodíme, nechme ji odpočívat.

 

Tři skladby na dvou stranách, zjeví se, trvají, pulzují, gradují a pak – namísto ticha – zanechávají rezonující nitro každého, kdo se vybodl na umývání nádobí a do desky se skutečně zaposlouchal. Otázky? Jasně, je jich hodně a odpovědí málo, na desce je nenajdete ... ta je jen průvodce po cestách, otvírá dveře, ukazuje směr, zbytek je ale na vás.

 

Dana pokračuje tam, kde na svém debutním sedmipalci skončila, nač tvrdit opak. Opět nahodila něco tíživé elektroniky, bicích samplů, napnula struny do lap steel kytary, povolila je na baskytaře a zhasla světla. Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 29.9.13 17:38odpovědět

Desku jsem si koupil naslepo a s úlevou musím konstatovat, že mě ten matroš chytl za vajca. Kvalitní, zamyšlená a místy hezky syrová hudba. Zatím jsem neměl sílu ji použít jen jako pouhou kulisu. Vždy se natáhnu na gauč a jen poslouchám. Samotné zpracování desetipalce se nadmíru povedlo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky