Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tradiční náplň v podobě mrzačení, nemocí a nelítostného naprogramovaného násilí je zpět. Maskovaní artisté polského původu IPERYT pustoší po dlouhých pěti letech v podobě alba ''No State of Grace''. Poslání šířit válku pomocí plastikového kladiva a maximálně tvrdého samplingu je samozřejmostí. Máme přece co do činění s útočným komandem drtící údy, kosti a jiné tělesné inštrumenty pomocí surového industriálního blacku. Ten za velení IPERYT sice mnoho progresu nepobral, ale to také není účelem. Tím je za asistence bubenického hologramu rezonujícího nad stoličkou namlátit již ne tak elektronicky podkreslené výchovně válečné skladby.

Poláci si po dlouhé pauze nepotrpí na totální prasopalbu, poněkud se zvolnilo, ale pořád je ''No State of Grace'' rychlým svinstvem a je u něj upřímná zábava nějaký čas setrvat a nechat se týrat. IPERYT je metalová strohost, epidemicky šířená a nakažlivá. Stylové zápletky a vrcholící skladby nelze očekávat. Jen black metalové rubanice prolité nejen krví ale také občasným elektro vyšilováním či použitím nějaké té potemnělé deklamace. Sound je umělý, stejně jako všechny příběhy robotického včelího úlu IPERYT. Jedinci libující si v industriálním extrému však mohou být potěšeni, pokud tedy neprahnou po vývojových etapách tohoto stylu a spokojí se s minimem. Společnost IPERYT je jen na pár poslechů, osobně bych ji nedoporučoval přehánět.

Agresivita Poláků je někdy až ubíjející, postupem času provokující a těsně před vyhozením materiálu do koše až deptající. Ne, přeháním, nové album IPERYT si ponechám a až budu mít něco chuti posříkat kečupem umělohmotný tank hrnoucí se ke mně želé bahnem, tak si pustím tento vzorek, ať je má účast důvěryhodná.