Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Iron Tongue - The Dogs Have Barked, The Birds Have Flown

Iron TongueThe Dogs Have Barked, The Birds Have Flown

Jirka D.13.8.2013
Zdroj: CD, promo z české distribuce
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Hudba Iron Tongue je skvělá, pohodová a bezstarostná. Nadšení, nadhled a sympatický přístup se tu vyvažují zlatem a tak se to patří.

Iron Tongue z amerického Arkansasu jsou novou akvizicí Neurot recordings a jakkoliv by se jejich pojetí rockové muziky mohlo lehce ztratit v nekompromisních číslech dnešních dnů - tak trochu jižanství, kytarová hutnost Black Sabbath, dotek 70. let, tak trochu stoner, dlouhé vousy, otřepané flanelky a nálada směřující k blues – pro fanoušky žánru jde bezpochyby o nutné rande. Přesto i pro hudební vybíravce mám smělé doporučení, protože aktuální deska IT je vedle mnohých, které se ani nesnaží maskovat absenci jakékoliv invence, poměrně svěží a osobitá.

 

Iron Tongue

 

Jednou z hlavních jistot nahrávky je líně se převalující pohoda, která nikam nespěchá, tempo zrychluje jen když už není opravdu zbytí a většinou sází na rafinovanou jednoduchost, mnohdy se opakující, přesto nenudící. Jen rozjezd úvodní „Ever after“ zabere skoro celých pět minut a přitom nepřipustí omluvné myšlenky na intro; naopak vůdčí zpěv Chrise Terryho mi silně připomíná Jiřího Schelingera v anglickém vydání, a i když se tenhle pocit ve zbytku desky už neopakuje, jakási sympatie zůstává. Následné zrychlení, podpořené skvělým kytarovým sólem, patří k velmi silným momentům, které se IT nebojí použít celkem často, přesto pokaždé s přesvědčivým výsledkem. Obdobně funguje čtvrtá „Moon unit“, předchozí „Skeleton“ nebo bezvadná „Lioness“.

 

Velmi nenápadně, ale o to působivěji, zapadají do mozaiky desky klávesové nástroje, jejichž rejstříky prohlubují dojem směřující do 70. let, a to způsobem, který by se dal označit za citlivý a přirozený (za všechny „Skeleton“). Objevují se ve střízlivém množství, ale opojení je silné a trvalé. V přehlídce předností pokračujme směrem ke zpěvu, který si z výsledného koktejlu ukrajuje velký krajíc – divné přirovnání, uznávám – a pokud se zalíbením posloucháte takové Horn of the Rhino, učaruje vám bez debat. Hlavní zpěv mužský je doplňován zpěvem ženským a jestli jste byli přesvědčeni, že přednes typu „pa pa“, „ú ú“ a „na na“ patří ke smutným vrcholům pop music, tak ode dneška si přepište svoje zásady, protože i tyhle věci mohou fungovat skvěle a vytvářet náladu, u které je vám dobře bez nežádoucích následků.

 

Abych to shrnul a sečetl – hudba Iron Tongue je skvělá, pohodová a bezstarostná. Nadšení, nadhled a sympatický přístup se tu vyvažují zlatem a tak se to patří. Velká škoda proto je, jakým způsobem byl vyroben master pro poslouchané CDčko. Následky limitace jsou slyšitelné poměrně dost, činely jsou bez kompromisu ustřižené a jejich tranzienty tupé; o dynamice jako takové nemůže být řeč. Zvuku pak chybí především výšky, výsledek je posunutý do oblasti středů a basů do té míry, že při hlasitějším hraní nepříjemně duní. Pokud tyto záležitosti neřešíte, klidně si k výslednému hodnocení bod dva přidejte.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 13.8.13 20:00odpovědět

Dobrá deska, poslouchá se moc fajn...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky