Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vcelku rychle se podařilo britským Cradle Of Filth vyšplhat na špičku svého žánru i vlastní tvorby. A je nutné přiznat a náležitě ocenit, že na tomto pomyslném vrcholu taktéž poněkud déle setrvali. Důkazem tohoto faktu je i dnes probírané album Cruelty And The Beast. Psal se rok 1998, byl to chmurný pozdní duben, kdy světlo světa uzřelo toto dítko, aby později bylo oslavováno a honošeno. 

Kapela se stále tulila k vydavatelství Music For Nations a vcelku bez otálení po minulém skvostu Dusk… And Her Embrace vytvořila dalšího následovníka. Během dvou let tak vznikl další opus s názvem Cruelty And The Beast, což bylo další koncepční album s tak oblíbeným tématem. Onou předlohou byla nepřeberná studnice všech nápadů a múz Erzsébet Báthory, též známá jako Elizabeth Bathory nebo Čachtická paní, chcete-li. Probírat se jejím životem je, myslím, zbytečné, neb každý jistě tuší, jaké historky kolem této maďarské šlechtičny panují. Ano, je to vskutku věrná inspirace pro mnohá umění a zejména pro hudební scénu (i já sám o ní sesmolil báseň). Nejedna kapela se inspirovala jejím životem pro napsání svých písní a Dani Filth nebyl výjimkou, dokonce dovedl svůj nápad v jistou dokonalost drobným detailem. Na natáčení alba byla co by host přizvána herečka Ingrid Pitt, která svým hlasem obdařila písně The Twisted Nails Of Faith a rozsáhlou Bathory Aria. Vcelku nic neobvyklého, ale znalci hororového žánru stříbrného plátna zřejmě již tuší, kam tím mířím. Nádherná Ingrid Pitt se mimo jiné proslavila svou rolí ve filmu Countess Dracula (1971), jehož námět pojednával… však vy víte o čem. Nicméně celé album v podstatě vychází z tohoto snímku. Mezi další hosty, kteří byli přizváni k nahrávání, se jako obvykle objevují známá jména: Danielle Cneajna Cottington a samozřejmě Sarah Jezebel Deva jako zpěvačky. Velký ohlas kromě samotné hudby také sklidil obal a booklet alba. Ten je, řekl bych, velice, opravdu velice vydařený. (Ostatně jako dosud a na delší dobu později všechny obrázky zdobící hlavní motiv počinů kapely). Jak prosté, nahá dívčina koupající se ve vaně plné krve. Zkrátka nádhera. O tento výjev se postarala osoba říkající si Mez.

V souvislosti s tímto obdobím se ke kapele váže krásná historka. Stu Williamson v této době utvářel fotografie skupiny. Nebylo od věci se jednoho dne vypravit do samotného Vatikánu a zde pořídit několik jistě rouhačských fotografií. Této situace si však všiml nejeden z věřících návštěvníků zdejší svaté půdy a brzy se hochů z kolébky špíny ujala místní policie. Po nějakou minutu seděla skupina dokonce i ve vězení, avšak tato reklama způsobila pochopitelně značný ohlas a jak jinak než ve prospěch kapely. Zájem o jejich hudbu tak výrazně vzrostl. Ovšem nebyl to jediný nemalý problém, který postihl Cradle Of Filth. Problémy nastaly, jako obyčejně, v řadách skupiny. Z kapely odchází klávesák Damien Gregori a je nahrazen novým členem, který obligátně přichází z Anathemy – Les „Lecter“ Smith. Sestava na desce vypadala tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Lecter – klávesy.

Dobrý zvyk s půjčováním muzikantů z Anathemy kapela stále drží a tak není divu, že se drží i podobně zajeté tradice v konstrukci alba. Jinými slovy první, co po spuštění uslyšíte, bude oblíbené intro, tentokrát pojmenované jako Once Upon Atrocity. Po něm hned následuje divoká smršť tolik obdivovaného klávesového black metalu osobitého pojetí. Tři sedmiminutové šlapanice budou pro posluchače dost náročným soustem, neb jednotlivé kudrlinky melodií, všemožných vyhrávek a pestrých pasáží nejsou hned rozpoznatelné a zcela odhalitelné. Pak se dostavuje malý oddych v podobě intermezza Venus In Fear, po kterém album pokračuje kratším rozehřívacím songem Desire In Violent Overture. Nu a nyní se ke slovu dostává již výše zmiňovaná upíří kráska Ingrid Pitt v roli nelítostné Alžběty. Vyvrcholení alba však přichází až záhy. Bathory Aria. To jest podle mne zlatý hřeb nahrávky, jedenáctiminutová na tři části rozdělená skladba s neuvěřitelně pohlcující a tajemnou atmosférou. Zde kapela vytáhne své všelijaké trumfy, aby ukázala, co vše umí - od pomalých temných nálad až k rychlému běsnění v doprovodu Daniho specifického štěkotu. Po tak dlouhé pouti je zcela pochopitelný a mile přijatelný malý odpočinek, který se ukrývá v dalším intermezzu Portrait Of The Dead Countess. Vám už se budou v hlavě jen honit výjevy tohoto nakonec nemilého rozuzlení. A na samotný závěr si kapela schovala tu největší divokou pecku. Ó, jak nevinně nastupuje tato píseň… Konec konců posuďte sami, není toto krásné rozloučení s paní Bathory a posluchačem samotným?

V jiných verzích této nahrávky se můžete ještě setkat s bonusovými skladbami, kterých je celkem pět. Jsou jimi Lustmord And Wargasm II (The Relicking Of Cadaverous Wounds), Black Metal (již podle názvu znatelný cover na smečku Venom, ovšem osobně bych v tomto případě volil opus Countess Bathory), Hallowed Be Thy Name (Iron Maiden cover), Sodomy And Lust (Sodom cover) a Twisting Further Nails (The Cruci-Fiction Mix). To jen tak pro malé doplnění. Nyní se chopím pár zajímavostí spojeným s tímto albem a celkově obdobím kapely. Tak předně je Cruelty And The Beast první deskou, která také vyšla v USA. Kapela se objevuje v dokumentární sérii BBC Living With An Enemy. V témže roce (1998) začal Dani špindíra psát do časopisu Metal Hammer svou rubriku Dani’s Inferno. A nakonec se Dani roku 2003 přiznal, že na toto album je nejvíce hrdý, ovšem svou nespokojenost vrhá na zvukovou kvalitu.