Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Isacaarum - Vaseline

IsacaarumVaseline

Bhut18.1.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Klasická porce osobitého grindu s občasnými nečekanými úlety. Jediné, co budete po poslechu téhle desky dělat, je to, že půjdete do drogerie a koupíte si patřičné předměty z obalu desky. Soundtrack k choutkám už máte.

Po předlouhých šesti letech dávají sekáči Isacaarum do rukou posluchačů praktickou věcičku jmenující se Vaseline. Pod hlavičkou Obscene Productions vzniklo nevinné dílo, které v diskografii drží čestné šesté místo v rámci dlouhohrajících desek. O tom, jaká je výjimečnost materiálu, si dnes malinko pohovoříme.

 

Nejprve do ruky dostanete nevinně se tvářící bílou krabičku s názvem Vaseline. Po jejím otevření vykoukne stříbrný kotouček. Dosud vše milé a klidné. Po důkladnějším přezkoumání obalu desky, zjistíme, že se jeví jako zcela nezávadný a jednoduchý. V rámci grind-death-black hudby zcela netypické a hranice bořící pojetí. Obrázek zdobí tři prvky: pixla s vazelínou, kondom a malá kapka krve, to vše na sněhobílém pozadí. Jaké to zvláštní zátiší vyvolávající různorodé představy a myšlenky. Vkládám CD do přehrávacího chřtánu mé nevelké věže, usedám si do pohodlné pohovky, krátce uskrnu z čerstvé horké černé kávy a na malém ovladači mačkám značně ohmatané tlačítko s vyobrazeným rovnoramenným trojúhelníkem. 

 

Netrvá dlouho a hudba si se mnou začíná pohrávat. Nejprve jen rytmicky klepu nohou, později však energie linoucí se z reproduktorů zapříčiňuje kmitavý pohyb mé hlavy. Nutkání hýbat se, při poslechuVaseline lze těžko zabránit. Kapela předkládá to, co od nich všichni čekáme a chceme. Rychlé, svižné písně s divoce nepříčetným zpěvem. Vše se valí v duchu grindcoreu s občasným kořením deathu a malinkého zbytkového dozvuku blacku z raného období. Místy se dostaví lehké, mnohdy i příjemně melodické uvolnění. Z celkového pohledu je album opředeno hutnějším zvukem, aby i tak značně řezavý materiál nebyl tolik ostrý. Dává tak více vyniknout kytarovým riffům a šílenému zpěvu, bicí pak mají na svědomí neklidné počínání lidského těla. Mrtvolně mručící basa varuje, kam až může použití vazelíny zajít, čili hodně hluboko. Po plejádě variací, jak že je to vlastně možné kombinovat vazelínu a kondom, přichází, řekl bych, vrchol alba. Jedenáctý song Rust In Piss je obdařen hlasem hostujícího zpěváka kapely Satisfucktion, který zde výborně vykresluje melodický refrén. Vedle Broni se na této písní v roli hosta ještě podílela dívčina Lenka Ambrožová, která tuto píseň okrášlila o jedinečnou pasáž s houslemi. Úchvatné. Já jen civím s otevřenými ústy a dosud nedopitou kávou, kam až Isacaarum zacházejí. Poslední tečku tvoří věc jménem Back To The Bed, kde řvavě pěje Vlakin z tělesa Ingrowing. Šílená jízda, ale co jiného čekat. Album dohrálo a já nechápavě hledím na rozlitý logr. Káva si zřejmě taky potřebovala trsnout v této chuťovce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky