Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Isacaarum snad netřeba představovat, jde o stálicie tuzemského grindu a synonymum pro tento žánr v našich končinách. Každému by mělo toto jméno naběhnout při pomyšlení na český grind. Možná, že jste ani nepostřehli, že tato banda má na kontě další zářez. Deska vylezla na povrch zemský poněkud v tichosti, alespoň dle mého soudu. Nicméně podívejme se jak novinka Whorecraft vypadá zevnitř.

Co myslíte? Lze čekat u takovéhle bandy nějaké zklidnění? Lze čekat něco neočekávatelného? Očekávat možná lze, ale výsledek je prost podobných vylomenin. Kapela jasně sází na jistotu a rozhodně nechci ani maličko tvrdit, že by se opakovala nebo nedej světlonoši vykrádala. Naopak. V tom zběsilém tempu a rychlopalném nářezu vidím jistý rozdíl. Cítím zde více hrubosti a tvrdosti, než tomu bylo dříve. Možná je to hutnějším zvukem kytary, možná je to dáno hlubším vokálem. Jisté ale je, že celek zní úderně. Tu a tam kapela zvolní styl natolik, že by jim nálepka death metal slušela náramně. Pokud se ptáte na dávný black, ze kterého vytryskl pramen Isacaarum, tak ten tu už necítím. Respektive mohl bych podezřívat některé riffy z pokukování po černé odnoži, ale spíše rýpu a tápu.

Všechno na nahrávce funguje přesně tak, jak má - deska šlape tam, kde má a oproti tomu se dokáže uklidnit a uvolnit přesně ve chvíli, kdy vás píchne za krkem. Ta hudba stále zabíjí a seká. Je stejně divoká jako kdysi a nějaký věkový / časový rozdíl tu znát rozhodně není. Typická hra bicích, hrubé kytarové běsnění a specifické vrnění basy v doprovodu klasického Chymusova frázování – to jsou atributy, které zná každý fanda Isacaarum. Ucho posluchače bude naproti tomu obohaceno i o další zážitky, třebas Revulver, která je trošku uvolněnější. Nabízí se otázka, co znamená ve slovníku Isacaarum uvolněnější. Každopádně nesklouzli do nějakého středního tempa, jen to je to trošku jiná sypanice. Při troše té chirurgie můžeme v desce nalézt přeci jen zvraty a pasáže, které už od grindu lehce ustupují, ovšem přes celou tu hradbu jednoznačně nepřesahují. Jsou to stále oni, v plné kráse a síle. Jsou to stále Isacaarum a likvidují stejně důkladně, jak jsme na to u nich zvyklí.

Nahrávalo se v Hellsoundu u Honzy Kapáka a na výsledku je to znát. Kvalitní zvuk dávající vyniknout všem nástrojům i chuťovkám v pozadí. Nejsilnější moment desky vám neřeknu, protože je celá dokonale sladěná tak, že nic nevyčnívá a nic není upozaděno. Všechno na stejné vlně, všechno na patřičných likvidačních pozicích. Pokud stále nevíte, jak provětrat sousedy v době vánočního veselení, tak Whorecraft v přehrávači bude ostrým nábojem. Pokud má mít nahrávka nějaké účinky, tak rozhodně ty léčebné.

Závěrem snad jen drobný poznatek, chybička se vloudila do bookletu alba. Na zadní vsádce, stejně jako na slipcase obalu jsou prohozeny písně šest a sedm. V bookletu s texty už je vše v pořádku, jen na zmíněných místech to visí naopak. Toť jediná újma, kterou jsem našel.