Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
James LaBrie - Elements of Persuasion

James LaBrieElements of Persuasion

Sarapis3.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 Philips + sluchátka AKG K44
VERDIKT: James LaBrie po své „mullmuzzlerovské“ kapitole poněkud přišlápl plyn k podlaze a na „Elements of Persuasion“ to místy pěkně jiskří. Tvrdost je ale jen jedním z dílčích atributů tohoto alba, jemuž vévodí především silné melodie a svěží nápady v aranžích skladeb.

Vzhledem k nedávnému vydání sólového alba Jamese LaBrieho „Static Impulse“ by bylo na místě se vrátit k jeho první sólovce „Elements of Persuasion“ z roku 2005 a alespoň v krátkosti ji představit. Úplně první sólová deska to v LaBrieho kariéře sice není, neboť se v minulosti dvakrát realizoval v projektu Mulmuzzler, na jehož sestavě se dá vypozorovat zřetelná návaznost na toto album, nicméně právě až „Elements of Persuasion“ nese v hlavičce výhradně jeho jméno.

LaBrie se na tomto albu společně se svým rovnocenným kompozičním partnerem Mattem Guillorym prezentuje jako vyzrálý skladatel a s podporou silné sestavy talentovaných a ostřílených muzikantů za zády nabízí maximálně šťavnatý a překvapivě razantní materiál. Jestli na předchozí řadovce „Train of Thought“ domovští Dream Theater přitlačili na pilu a odhalili i určité thrashmetalové choutky, tak LaBrie se nebojí jít v tomto ohledu ještě dál. Hned první song „Crucify“ je pořádná thrashová jízda rychlých bicích a trhaných kytarových riffů, do kterých LaBrie pěje svým osobitým způsobem a vytváří tak sympatickou moderní kombinaci tvrdé instrumentace a melodické zpěvové linky. Výraz „moderní“ získává pevnější půdu pod nohama hned v následující skladbě „Alone“, která se zejména ve svém úvodu hemží počítačovými zvuky a samply, jež nepůsobí nijak rušivě a společně s modifikovaným zvukem kytar dodávají hudbě nezanedbatelný futuristický charakter. Inspirace nu-metalovým prostředím je více než zřejmá, ale kapela si z těchto končin vybírá jen opravdu to nejlepší. Ani třetí skladba v pořadí „Freak“ nezůstává v tomto směru pozadu a využívá výhod různých počítačových zvukových rejstříků a dynamické rytmiky, takže se na posluchače valí různobarevná koláž zvuků, která ruku v ruce se silnými melodiemi vytváří velice chutnou směs.

 


Zaměřím-li se na samotné písně, tak mi kapela nedává žádný prostor ke kritickému postoji. V konkrétním popisu skladeb předchozího odstavce bych mohl v pozitivním duchu pokračovat prakticky až do konce. Každá položka této dvanáctidílné sbírky je natolik blyštivá a příjemná na omak, že marně hledám část, která by mě nudila, nebo nedejlabrie otravovala. Kdepak, kompozičně je to špička a i když se na desce většinou neděje nic vyloženě neotřelého, poslech si nejde neužít. A to také kvůli poměrně neobvyklému zvuku nahrávky. Někomu by možná přišel suchý zvuk bicích a do červena zboosterované kytary v tomto stylovém odvětví jako neuvážilost a hazard s knoflíky ve studiu, ale ono to všechno dohromady skutečně funguje a LaBrieho týmu se tak podařilo vytvořit si na této desce originální sound. Ten dohromady s nadmíru vydařenými a na nápady bohatými skladbami tvoří výjimečný celek, který si tato sestava může s klidným svědomím dát za rámeček.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky