Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jarun - Rok spokojnego słońca

JarunRok spokojnego słońca

Victimer10.9.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Komplexní naturální black metal Jarun. Epický, progresivní, i s kořeny namočenými ve vlastní šťávě.

O polské blackmetalové družině Jarun jsme se ještě v rámci našich Ozvěn nebavili, je tedy nejvyšší čas to napravit. Původně Zagreusův projekt vzniknuvší v roce 2008 se po letech transformoval do podoby klasické kapely a Rok spokojnego słońca je už její čtvrté album. Pohledem zpět se Jarun utvrzovali v přesvědčení, že dát dohromady extrém, melodie a epiku může mít různé podoby, ale desku od desky bylo zřejmé, že kapela kompozičně zraje.

 


Jarun postupně narostla křídla a tento fakt nové album jenom potvrzuje. Hudba Rok spokojnego słońca totiž disponuje všemi prvky, které v minulosti Jarun do své tvorby absorbovali. Ideální ukázka jak spojit hrdost, svinstvo a kus přírody. Novinka je výpravná a plná nahrávka, ze které prorůstají na povrch kořeny a spojuje je vůle se vydat dál, hledět za obzor. Je to vyvážená deska, dostatečně ostrá a drzá, ale stíhá nahlédnout i do své přemýšlivé povahy, hloubavě se vlnit a nechat se prorůstat vlivy odjinud, někdy až avantgardně temnou nitkou (jen houšť!).


Kdybych měl aktuální podobu Jarun k někomu přirovnat, určitě ukážu na Wodensthrone a Winterfylleth, přidám k nim ukrajinské lesníky Drudkh a možná se aspoň z dálky podíváme do tábora Kroda, nebo zalevitujeme s Dordeduh. Jarun nám představují svůj Rok tichého slunce, prezentují se jako naturální vypravěči a umí se i pořádně splašit. Je to takové polské volání divočiny, starých obyčejů, ovšem se smysly otevřenými novým výzvám. Naturálie Jarun není zpátečnická, natož primitivní. Je otevřená, umí spojovat a říkat rázné ne! všem zaprděncům umazaných od uhlů.


Pod bezejmennou jedlí je vidět první sníh a nad hlavou svítí už ne moc ostré slunce, které už nemá zdaleka tolik sil jako na konci léta. Jarun umí vyvolat vyvolat jisté pocity a umí také přehrát místa a scenérie, kde se tohle klima a události k němu náležící hodí sledovat. S rozhledem do krajiny i sám pro sebe ve své hlavě. Hrát si s představami a pozorovat, jak si hlava přehrává účinky tohoto specifického období. Pak je tu jedna klasika, a to je sázka na rodný jazyk. S polštinou to mám ale jako vždy - jsme si blízko a přitom tak daleko. Někdy je to až protivné, jindy velmi inspirující a až umělecky ladné.

 


Jarun jsou ale dobří průvodci a jejich pohansky epický black metal má svá vřelá zákoutí, kde prostě chcete chvilku pobýt. I když se i těmto chasníkům stane, že na moment vypadnou z role a síly nabírají v místech, kde se ocitli jako nenápadní hosté. Příjemní na pokec, ale trochu neviditelní. Ano, jsou chvíle, kdy to vázne a člověk se musí štípnout, aby se utvrdil v tom, že se nic nezměnilo a že je tady stále s tou stejnou Jarunou jako na začátku. Ale i to má svoje kouzlo. Rok spokojnego słońca je každopádně sympatická nahrávka, ke které tíhnu a s kusem pohana v těle se k ní velmi rád vracím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 21.9.21 15:52odpovědět

Nebýt těch občasných jazzových léz, tak je to bezchybná deska. Krakow jede.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky