Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine - White People and the Damage Done

Jello Biafra and the Guantanamo School of MedicineWhite People and the Damage Done

David31.8.2013
Zdroj: 1 x černý 12" vinyl (# VIRUS 450)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: White People and the Damage Done je pecka na entou. Jedna z nejlepších záležitostí letošního hubeného roku.

Netřeba dlouze uvádět, rozvádět, polemizovat, hloubat, spekulovat. Jestliže mě poslední dobou často přepadal splíneček z nevalné úrovně čerstvě vyprodukovaných výtvorů nejen nových a neokoukaných tváří, aktuální placka Jella Biafry působí jak rána přímo mezi kukadla.

 

Už první pozdrav z Guantanama celkem ušel. Klasický nátěrový Jello-harcore-punk nadprůměrných kvalit. Fajn záležitost pro chvíle nefalšované nostalgie. Ale několik dobrých nápadů v bezpečném objetí nešizené vatové výstelky ještě jaro nedělá.

 

Ovšem White People and the Damage Done hraje úplně jinou ligu. Od začátku do konce šlape s až nepochopitelnou samozřejmostí a drajvem, jaký některé záseky Dead Kennedys stihly zahlédnout tak maximálně z rychlíku. Bez nadsázky. Jello je zpět a diktuje. Vedle Fresh Fruit… a Frankenchrist nejlepší věc Kennedys. Progres budete hledat marně. Old school jak Brno. Jindy možná otrava, ale teď ta nejlepší volba pod sluncem. Nemá smysl utápět monstrózní energii ve zbytečných experimentech a hře na Boha. Pichlavé texty, uštěpačný vokál, kýble ironie v rozpustile zběsilém tempu rozhazované plnými hrstmi. Jednoduchost, hravost, přímý tah na bránu. Nádhera. Jedna skvělá pecka střídá v rychlém sledu druhou, ještě lepší. Slabá místa neexistují. Tohle je oslava nejlepších momentů historie HC/punku. Kapesníčky stranou, na fňukání není kdy.

 

Jello dokázal ve svém „tatíkovském věku“ vyrukovat s materiálem, za který by 9 z 10 rádoby true punks prodalo duši Michaelu Jacksonovi. White People and the Damage Done je pecka na entou. Jedna z nejlepších záležitostí letošního hubeného roku. Navíc v perfektní vinylové edici včetně tištěného inner sleeve, bookletu, textů a downloadu. Výborná práce. Smekám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 2.9.13 11:39odpovědět

Tyhle žánry jdou lehce mimo mě, ale tato deska se mi při poslechu líbila. Jello Biafra svým novým materiálem potvrzuje pravidlo, že člověk je tak starý, jak se cítí a leckterý mladík by se mohl učit. Jinak zpracování gramodeskové edice je skutečně fajné.

Ruadek / 31.8.13 14:07odpovědět

Je to tak. Poměrně zábavná záležitost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky