Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jeniferever - Silesia

JenifereverSilesia

Jirka D.24.5.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Silesia je album pro chvíle naprosté pohody a celkového uvolnění. Jste-li příznivci hudby řízné, hledáte-li progresivní postupy a netradiční kompozice, prchejte daleko. Chcete-li zklidnit mysl, zapomenout na trable kolem a jen zcela výjimečně se nechat rozrušit naléhavější atmosférou, tuto desku doporučuji. Bez žádných větších fíglů a skrytých tajností vás uvolní a vy si odpočnete.

Troufám si tvrdit, že o kapele Jeniferever se toho v našich končinách moc neví, i když tahle parta funguje už od roku 1996. Aspoň tak soudím podle sebe – jejich album Silesia, které se ke mně zatoulalo jak jinak než shodnou mnoha náhod a příhod, je pro mě novinkou se vším všudy. Zkusil jsem pátrat trochu po síti a dopídit se nějakých podrobnějších informací, ale mnoho úspěchů jsem neměl. Kromě již zmíněného startu v polovině 90. let můžeme k základním informacím přidat zemi původu – Švédsko a seznam diskografie, který je sice poměrně dlouhý, ale vytřídíme-li EP, splitka a podobné záležitosti, dojdeme u klasických studiovek k číslu tři. Ještě snad můžeme přidat aktuální čtyřčlennou sestavu opírající se o dvě kytary, baskytaru, bicí, zpěv a občasné klávesy a tím bych se informačně asi vyčerpal, vícero se mi toho posbírat nepodařilo.

 

Snad poslední zmínku si dovolím čistě žánrovou, ať hnedle z úvodu víte, s kým máte tu čest. Jeniferever se prezentují rockovou hudbou, ke které se více či méně zaslouženě, v rámci dnes módních vlivů a proudů přidávají doplňky jako „ambient“, „post“ a nebo „indie“. Chutí máme na vybranou, když není sůl, přidáme koření... Aby toho nebylo málo, s důstojnou tváří a klidným svědomím si přihodím taky jeden přídomek, na který jsem došel minulý víkend při podvečerním poslechu, ať je ten žánrový blázinec ještě bláznivější – dream rock. Někdy v první polovině desky jsem usnul naprosto pokojným spánkem a probral se až s poslední, devátou skladbou. Hudba Jeniferever je prostě taková, odpočinková, poklidná, lehce atmosférická až éterická, snivá a uvolněná. A v těchto intencích působí i na mě a pak je někdy problém udržet se v bdělém stavu.

 

Silesia představuje hudební zážitek trvající něco přes dvaapadesát minut, což při zmíněných devíti skladbách jasně ukazuje na průměrnou délku každé z nich. Uvolněné tempo začíná rezonovat i teď, při dalším, ani už nevím kolikátém poslechu, při kterém hodlám vydržet do konce. Úvodní Silesia už ale dává zabrat, hudba se nese pokojem, hladí, uklidňuje a přivírá oči. Podmanivý hlas Kristofera Jönsona se dostává hluboko do mysli, lehounké kytary plují éterem a den začíná pohasínat v posledních záblescích jasných myšlenek. První vytržení z lehkého transu přichází v závěru čtvrté A drink to remember, ve kterém se nálada prohlubuje, stává se vážnou a naléhavější; kytara sténá, zpěv promlouvá do duše a vše krásně vrcholí až na samém konci skladby. Jeden ze zajímavějších momentů nahrávky. Při následující Deception pass se plachty otáčí zase někam jinam, tempo se zrychluje a bicí jsou konečně trochu slyšet a snad právem lze tuto skladbu označit jako černou ovci mezi ostatním poklidným stádem. Zbytek alba mi splývá, těžko hledat výrazněji zajímavé momenty, ze všeho vnímám pouze onu snivou atmosféru, lehké kytarové linky a snažím se neusnout.

 

Ať tak či onak, nemám dojem, že by Silesia přinášela něco převratně nového jak v rámci rockové scény, tak i v rámci diskografie kapely, kterou jsem si stihl alespoň letmo proletět. Nelze zavřít oči nad uvolněnou a pohodovou atmosférou desky, mnohdy výbornými kytarovými pasážemi či velmi decentním použitím kláves. Na druhou stranu ale může působit Silesia až jednolitým dojmem s jen občasnými změnami nálad a tempa a pokud se vyloženě nenaladíte na podobnou vlnu, nebude vás bavit až do konce a začne vás nudit ... a nebo usnete.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky