Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jerry Cantrell - Brighten

Jerry CantrellBrighten

Jirka D.11.5.2022
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Poslechově vstřícná, harmonická a velmi vyrovnaná kolekce skvělých písní.

Sólové desky Jerryho Cantrella byly až doposud soustředěny do krátkého období na přelomu milénia, což samozřejmě mohlo souviset s tím, že jeho domovská kapela Alice in Chains pokud jde o nové nahrávky mlčela a v roce 2002 se po smrti Layne Staleyho odmlčela úplně. V roce 1998 vyšel sólový debut Boggy Depot a v roce 2002 nejdřív Degradation Trip po pěti měsících následovaný rozšířenou verzí Degradation Trip Volumes 1 & 2. Toť vše. Po třech letech se opět ke slovu přihlásili Alice in Chains rozšíření o Williama DuValla, což je příběh završený v roce 2009 fantastickou návratovou deskou Black Gives Way to Blue, kterou osobně považuju za jeden z nejlepších hudebních návratů v hudební historii. A vzhledem k tomu, že Alice velmi suverénně jede dál, nová sólovka Jerryho Cantrella mě upřímně překvapila.

 

Jerry Cantrell

 

Oproti té předchozí je mnohem líp stravitelná minimálně s ohledem na její délku, která se aktuálně točí kolem standardních 40 minut. Předchozích pětadvacet položek a téměř dvě a půl hodiny poslechu vyžadovalo řádný díl vaší trpělivosti, byť nikdo netvrdí, že v případě snahy nepřišla odpovídající odměna. Ostatně kolegovo psaní si můžete připomenout ZDE. V tomto ohledu je novinka Brighten naprostá malina, což ostatně píšu nejen s ohledem na její délku, ale i na její obsah, který představuje kolekci posluchačsky vstřícných, odpočinkových a odlehčených písniček, na které člověk dostane chuť přesně ve chvíli, kdy mu stav vnitřní baterie začne hlásit nebezpečně nízký stav.

 

V případě téhle desky a Jerryho Cantrella obecně se navíc dokážu zcela bez potíží vyhnout diskuzím na téma „poloviční Alice“ nebo „sbírka nápadů, co se nevešla do hlavního programu“, protože suverénnost desky je naprosto nepřipouští. Samozřejmě je znát to, že Cantrell nemá po svém boku DuValla, jeho hlas a jeho nápady, které jsou zcela jasně rozpoznatelné na albech jejich domovské kapely. DuVallovy riffy mají svou hloubku a důraz (za všechny zkuste skladbu Phantom Limb z druhé návratové desky The Devil Put Dinosaurs Here) a i když jsou svou povahou jiné a v některých ohledech si troufám říct že i lepší než Cantrellovy, na tomto albu mi nechybí. Toto album je svým nastavením jiné, klidnější, smířlivější a harmonizující nikoliv díky vícehlasům Cantrell & DuVall, ale na trajektorii Cantrella a jeho kytary. Tam je skryté všechno. Nebo skoro všechno.

 

Album Brighten v tomto ohledu nemá slabé místo, zato silných míst i přes prvotní dojem jednoduchosti až triviálnosti na rozdávání.  Dílem v tom slyším samozřejmě pana vedoucího, ale dílem i jeho spoluhráče, které si Cantrell pozval na nahrávání a kteří rozhodně nepatří do druhé ligy. Ti s sebou přinesli když už nic jiného tak svoje nástroje rozšiřující teritorium prosté rockové skladby o další území a jejich příchutě. Ať už se jedná o nádech amerického country v Black Hearts And Evil Done nebo krásné klávesy ve svižné skladbě Had to Know. Celkový dojem ale stále tentýž, zklidněný, harmonický a místy až neskutečně magický. Za všechny budu jmenovat první skladbu Atone a její úvodní motiv, a pak samozřejmě Siren Song, v němž Cantrell jednoznačně ukazuje, proč v hudebním světě patří k tak respektovaným osobnostem. Naopak jistým limitem posluchačského zážitku může být zbytečně přetlakovaný zvuk, což je problém společný s Alice a staví člověka do pozice „přijmout nebo nechat být“. Což si musí rozhodnout každý sám. A pokud by k tomu rozhodnutí pomohlo živé vystoupení, uvidíme se na konci června v pražském Lucerna Music Baru.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky