Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jinjer - Macro

JinjerMacro

Sorgh8.1.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Vítr z Ukrajiny nemusí nést jenom sníh, fujavice a nebetyčnou kosu. Důkazem jsou takoví Jinjer, kteří ukazují, že i jiným žánrům se na východě daří.

Tahle kapela vznikla už před nějakými deseti lety a jejich debutní nahrávka Inhale, Don´t Breath natočená o tři roky později byla jednoznačným úspěchem. Následně se stali nejlepší ukrajinskou metalovou kapelou roku 2013 a už se vezli v kolotoči příležitostí a popularity. Následovala další dvě alba, mezi kterými došlo k neplánované změně na pozici bubeníka. A zatímco se nedávno překlopil rok, v uších mi stále zní jejich zbrusu nová nahrávka, kterou vydali během loňského podzimu. Jmenuje se Macro a ukazuje Jinjer jako vyspělou kapelu s velkým potenciálem.

 

První kontakt ještě nemusí rozsvítit žárovku, ale postupem času začíná na obzoru očekávání příjemně svítat. Úderný metalcore na první poslech dominuje, ale je pouze jednou z částí náplně Macro, i když asi tou nejhlasitější. Na poprvé vás zasáhnou podladěné riffy, ze kterých prosakuje nervní frenetismus jako voda ze špatně utěsněných spár. Stylově poctivý nářez plný emocí, jakých už člověk slyšel spoustu, ale funguje to a navíc to není vše. Jinjer jsou překvapivě mnohem barevnější a omílat stereotypně uřvané pasáže je nebaví. Stejně jako vypjaté momenty, posluchač prožije i klidné chvilky okořeněné jemným zpěvem a požitek z poslechu zvedá i jasně progresivní naladění kapely, které rozšiřuje jejich pole působnosti.

 

Jinjer si zvolili jako vyjadřovací jazyk angličtinu, díky níž si mohli dovolit vybourat díru do světa. Avšak zajímavým tahem se zdá i použití jejich mateřského jazyka. Působí docela exoticky a nemusí vyvolávat jen negativní asociace kvůli své podobnosti s ruštinou. Zní zvláštně, jaksi mazlivě a skladba Retrospection je díky němu něčím víc než běžnou skladbou. Alespoň z mého pohledu, který je přece jen zvyklý na převažující zvuk angličtiny. Líbí se mi to i jako přiznání kolébky, ze které Jinjer vzešli. To nejlepší na Macro ale tkví v něčem zcela jiném. Podivnými zákruty nálad a pofiderních vibrací se album dostává do kraje doomových ikon, což je naprosto nečekané.

 

Možná by ani je samotné kdysi v dřevních dobách nenapadlo, že budou někým přirovnáváni ke slovutným The Gathering. Ano, nemůžu si pomoct, ale já tam slyším zřetelný odkaz této legendy. Samozřejmě hodně dělá vklad zpěvačky, ale i hudebně se Jinjer otírají o jejich vznešenou podobu. Aby toho nebylo málo, nacházím i trudné stopy brumlajících Madder Mortem, a to už je evidentní, že ten zmiňovaný metalcore je vlastně jen takovým povrchním pláštíkem mnohem hlubších vrstev. K těm je třeba se dopracovat, ale nedá to žádnou velkou práci. Jinjer jsou přítulní, usměvaví a jejich album Macro se vůbec nemá za co stydět. Upřímně přiznali vlivy, které modelovaly jejich výraz a k těm přidali hodně své vlastní obrazotvornosti. Vzniklo silné, trošku pikantní album schopné se poměřit s ostatními.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky